o garfieldovy a rapu
RSS icon Email icon Home icon
  • Stalin Subway 2

    Posted on Duben 8th, 2010 Garfieldarap 2 comments

    První díl střílečky Stalin Subway nebyl nikterak zázračný, někdo v něm ale zalíbení našel; ať už pro jeho surovost, z níž vycházela i zvláštní atmosféra, nebo prostě pro to, že béčkové střílečky, pokud nejsou vyloženě zmrvené, mají své kouzlo.

    Druhý díl má na co navazovat. Odehrává se už po Stalinově smrti, kdy se rozpoutává boj jeho pobočníků o moc nad porobeným národem. Toho se v roli hlavní hrdinky Leny účastníte přinejlepším z povzdálí, lépe řečeno vůbec.

    Leně nejde ani tak o to, kdo uchvátí moc, jako spíše o to, kdo uchvátil jejího manžela Gleba, tedy hrdinuStalin Subway 2 prvního dílu. Ten byl unesen a dost možná zabit. Přestože Lena neví, kdo to udělal, ví, koho se zeptat a většinou, nebo přesněji, vždy to skončí přestřelkou se spoustou mrtvol na závěr.

    Příběh chce hrát na strunu dramatičnosti, bohužel se mu to nedaří. Je vyprávěn pomocí velmi ohyzdných neherních sekvencí, které jsou navíc na můj vkus až příliš ukecané. Autoři se v nich zjevně pokoušeli o vtip, to jim ale nevyšlo. Vtipné je maximálně přehrávání dabérů snažících se o přízvuk, který by vydával nějaký postižený Rus.

    Popravdě, nic lepšího jsem ani nečekal, protože to samé předváděl už první Stalin Subway, i když ten disponoval aspoň náznakem zajímavých příběhových prvků a zvratů. Ty pokračování zcela chybějí aStalin Subway 2animace, v nichž navíc vystupují často nepřátelské postavy připomínající spíše fašisty než komunisty, se naučíte rychle odklikávat.

    Důležitější informací samozřejmě je, jak se to má se samotnou hratelností. Hned zkraje si můžeme říct, že autoři ty čtyři roky uplynuvší od minulého dílu zřejmě proflákali nebo dělali něco, co s vývojem této hry příliš nesouviselo. Na první, druhý i třetí pohled je totiž stejná, ne-li horší jako jednička.

    Na technickou stránku nebylo šáhnuto, často jsou použity již viděné textury a objekty, což se týká jak okolního prostředí, tak třeba zbraní, které jsou stejně nenápadité jako v prvním dílu. To by ale tolik nevadilo, hlavně, že se z nich dá střílet.

    Hra začíná opravdu rázně. Vyhodí vás do jakéhosi pokoje, do kterého se hned vrhají nepřátelé, jež po vás pálí ještě předtím, než se vůbec stačíte rozkoukat. Ani na nejnižší obtížnostStalin Subway 2 není Stalin Subway 2 v některých pasážích úplně jednoduchý, protože si autoři zjevně nelámali hlavu s vyvážením jednotlivých situací.

    Většinou hry projdete vcelku snadno, ale narazíte na místa, kde se prostě nepřiměřeně zapotíte. Zdraví ubývá rychle a ne vždy si tvůrci vzpomněli, že by z nějakého toho neřáda měl vypadnout zdravotní balíček.

    Podíváte se na stará známá místa. Respektive by to měla být místa nová, ale vypadají stejně jako v jedničce. Neminete nejrůznější baráky, fabriky, kanály, Rudé náměstí a samozřejmě metro, které je ale s atmosférickým zážitkem z Metro 2033 (číst recenzi) zcela neporovnatelné. Tvůrci se neváhají chvástat tím, že třeba Rudé náměstí vytvořili podle jeho skutečného vzoru.

    Pokud tomu tak skutečně je, pak nechápeme,Stalin Subway 2proč na něj ve skutečnosti míří tolik turistů, protože by bylo opravdu ohyzdné. Spíše je to jen hodně zoufalý výrok. Být autory této hry, tak se raději k žádné vizuální předloze nehlásím, protože bych akorát dokázal, že ji v editoru nedokážu ani splácat.

    Jistě vám už došlo, že s designem úrovní je to velmi špatné. Nejde ani tak o to, že je hodně chudý, což je jistě dáno tím, že použitý grafický engine vypadal zastarale už před čtyřmi roky u jedničky, ale především proto, že jsou úrovně navrženy tak, že se v nich nepříjemně pohybuje. A navrch nejsou uzpůsobeny pro to, aby se v nich mohly odehrávat dynamické akční momenty.

    Z toho vyplývá nezáživný průběh hry, kdy jen běžíte přímo za nosem a střílíte v cestě stojící, navíc obvykle nejen tupě zírající, ale i tupě konající nepřátele. Ti většinouStalin Subway 2odněkud jakoby překvapivě přiběhnou, zastaví se a nechají se postřílet. Ostatně mrkněte se na video. Občas jich je ale více, z čehož pak pramení nakousnuté frustrující momenty.

    Aby toho náhodou nebylo málo, přidali (nebo spíše nechali od minula) autoři do hry špetku bugů, aby to bylo záživnější. Skutečně, nejrůznější nedokonalosti jsou asi tím nejzajímavějším, na co můžete v této jinak kompletně šedivé a zapomenutelné střílečce narazit. Ale zase stojí jenom stopadesát korun. No neberte to. No, raději opravdu ne

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Comments are closed.