garfield a rap

o garfieldovy a rapu
RSS icon Email icon Home icon
  • Tafrob

    Posted on Duben 15th, 2010 Garfieldarap No comments

    Tafrob, vlastím jménem Pavel Sup, jeden z nejnadanějších českých mcs, svou rapovou kariéru nastartoval v kapele ZW Cirkus, kam ho před 7-8 lety přitáhl zakladatel původní sestavy Jiří Walker. Prvotní nezdar a neúspěch se pro něj stal hnacím motorem k tvrdému tréninku a již za pár let slavil první úspěchy na poli freestyle betlů.

    Po prvním vyhraném souboji na jednom z prvních freestyle contestů na akcích Foundation následovala celá řada vítězství, korunovaná ziskem trofeje pro vítěze na Foundation finále. To znamenalo otevřenou cestu až k prvnímu titulu neoficiálního krále českého freestyle rapu na druhém Hip-hop Kempu. Tuto korunu třímá dodnes a prakticky nenašel sobě rovného konkurenta. S kapelou ZW Cirkus (Tafrob, Jiří Walker, Dj Maztah) objel velkou část země, v roce 2004 skupina na labelu XProduction / Zee Prime vydala vinyl singl Já bych si přál / Obě strany mince, který se může pochlubit celkem slušnou prodejností a za rok a půl je prakticky vyprodán. Nedlouho po té začíná Tafrob koketovat se sólo kariérou a postupně dává dohromady koncept svého debutového sólo alba. Celkem hlasitě o sobě dal vědět na sklonku minulého roku, kdy mění label a na nově založené značce Blind Deaf přináší nový zvuk v podobě kontroverzního singlu Nuda v Brně. Se svým parťákem Dj Maztahem dává dohromady novou koncertní show a kolaboruje s mnoha mcs, jako například Jay Diesel, Idea Fatte, Moja Reč a další. Pomyslný vrchol v jeho battle kariéře je účast ve velkém finále RapFightu, kde se utká společně s Marpem a Zverinou o 100 000 CZK.

    rap
  • Prince of Persia: The Forgotten Sands

    Posted on Duben 15th, 2010 Garfieldarap 3 comments
    Značka Prince of Persia již jednou oživena byla. Nyní se ale chystá vzkříšení další.
    Prince of Persia: The Forgotten Sands

    Název Prince of Persia patří k nejznámějším herním značkám. Proto před letyvzbudilo jeho vzkříšení velký ohlas. A to dokonce i po vydání prvního dílu nové trilogie, protože v tom okamžiku si všichni hráči oddechli. Dopadlo totiž nad očekávání dobře.

    Prince of Persia: The Forgotten SandsPodobné ambice má i nový díl s podtitulem The Forgotten Sands, třeba již jen proto, že se otevřeně hlásí k odkazu svého předchůdceSands of Time. Na současné generaci konzolí sice již jeden Prince of Persia vyšel, ale ukázalo se, že to nebyl úplně správný krok.

    Tvůrci chtěli Prince opět posunout novým směrem, což se sice podařilo, ale ohlasy daly zcela jasně vzpomenout na cimrmanovskou repliku “Tudy ne, přátelé”. Všeobecné zjednodušení herních principů totiž fanoušky nijak nenadchlo a nováčky nechalo zcela chladnými.

    Ve Forgotten Sands nedostanete zadarmo vůbec nic.

    The Forgotten Sands se tedy vrací tam, kde jeho předchůdci dokázali zabodovat: ke schématu složeného z akčních soubojů, řešení rébusů, hledání cesty dál a vizuálně značně pohledné akrobacie.

    Na předchůdce The Sands of Time ale nový díl nenavazuje jen herními principy, ale vychází z něj i po stránce příběhu. Ten je zasazen mezi díly The Sands of Prince of Persia: The Forgotten SandsTime aWarrior Within. Prince se vydává za bratrem, aby následně zjistil, že bratrovo království je zmítáno útoky temných sil. Mezitím si zase někdo pohraje s Písky Časua rázem je Prince zase v akci.

    V akci, která pro neznalé může znamenat slušný šok. Respektive zejména pro ty, kteří hráli pouze minulý díl. Jak již bylo řečeno, The Forgotten Sands se vrací k principům původní trilogie (respektive obnovené trilogie z předchozí generace konzolí, ale rozumíme si, že?), což v kostce znamená jedinou věc. Zatímco v předchozím dílu stačilo čas od času stisknout tlačítko a zbytek hra udělala za vás, tak ve Forgotten Sands nedostanete zadarmo vůbec nic.

    Prince of Persia: The Forgotten SandsPři příchodu do nové lokace vám akorát kamera naznačí, co je potřeba udělat, respektive kam je potřeba se dostat, a od té chvíle nechává vše čistě ve vaší režii. To znamená, že dokud neobjevíte místo, kudy se dá někam vylézt nebo doskákat, nebo správně nevyřešíte hádanku, případně nerozprášíte všechny nepřátele, tak se z této lokace nedostanete, ani kdybyste na kolenou prosili.

    To může být na jednu stranu pro mnohé hráče frustrující, ale na druhou stranu to tak víceméně bylo i v předchozí trilogii a jaký ta měla úspěch. Ostatně, když návrat ke kořenům, tak se vším všudy.

    S tím souvisí i nutnost jisté obratnosti v práci s ovladačem. Při překonávání překážek je totiž mnohdy potřeba zkombinovat několik pohybů najednou, což může méně zkušeným hráčům činit zpočátku jisté obtíže, zvláště když na ně hra klade nároky i v oblasti správného načasování.

    Prince of Persia: The Forgotten SandsKdyž se nějaká náročnější akce povede, budete odměněni nejen hřejivým pocitem z dobře vykonané práce.

    Je pravda, že obecně jsou hráči sice čím dál línější a hry jednodušší, ale aspoň o malý kousek vyšší benevolence by v tomto případě asi zas tak na škodu nebyla. Samozřejmě ale obtížnost roste postupně, takže to na začátku není zas až taková hrůza.

    Na druhou stranu, když se vám nějaká náročnější akce povede, budete odměněni nejen hřejivým pocitem z dobře vykonané práce, ale i velice kvalitním vizuálním zážitkem. A nejde ani tak o technickou stránku věci, která je samozřejmě na velmi slušné úrovni, ale v prvé řadě pohlednými kousky, které Prince na obrazovce provádí.

    Zkombinovat ve slušném tempu například několik skoků s během po zdi a zhoupnutím na několika žerdích vypadá dobře v podstatě za jakýchkoliv okolností, ale v tomto případě vstupuje do hry i velmi slušná práce animátorů. Prince of Persia: The Forgotten SandsPrincovy pohyby jsou plynulé a velmi dobře na sebe navazují. Samozřejmě se najdou okamžiky, kdy to zrovna nelícuje, ale jedná se téměř vždy o akce, které nedávají příliš smysl a povedou se vám spíše omylem.

    Vítaným usnadněním v časech nejhorších je návrat možnosti vracet se v čase. Díky tomu můžete ve chvilce napravit, co se vám aktuálně nepovedlo, zejména tedy různé nepovedené skoky či jiné akrobatické kousky. Padat každou chvíli do smrtících hlubin nebo muset absolvovat celou akrobatickou cestu znova od začátku by totiž nebylo úplně ideální.

    K dispozici má ale Prince vedle hrátek s časem i několik dalších schopností, ke kterým se dostává průběžně při postupu hrou. Tvůrci hry to prezentují ve stylu “sepjetí s přírodou”, a tak Princovy schopnosti nezřídka vycházejí z některého z přírodníchelementů. Na protivníky tam může například seslat tornádo nebo zmrazit vodu tak, aby vytvořila pevné objekty, díky nimž se můžete dostat na místa, kam to předtím nešlo.

    Prince of Persia: The Forgotten SandsPrince of Persia: The Forgotten Sands se tak ve výsledku zatím jeví jako vyvážený mix bojové akce, průzkumu a akce akrobatické. Obtížnost se sice subjektivně zdá celkově o něco vyšší, než aby oslovila ten úplně nejširší mainstream, ale není pochyb o tom, že se bude jednat o úspěšný titul. Spokojeni tak budou pravděpodobně nejen fanoušci předchozí trilogie.

    Ostatně, přesvědčit se o tom budeme moci zhruba za šest týdnů: hra vychází 28. května tohoto roku.

  • Garfield a pizza 2

    Posted on Duben 8th, 2010 Garfieldarap 2 comments

    Pizza 003Pizza 002Pizza 003Pizza 006Pizza 005Pizza 004Pizza 003Pizza 002Pizza 001

  • Static Major

    Posted on Duben 8th, 2010 Garfieldarap No comments

    Static Major, se ve skutečnosti jmenoval Stephen Ellis Garrett, narodil se 11.listopadu 1974.
    Byl známý RnB skladatel, výborný producent ale i zpěvák (bývalý člen formace Playa), jehož jméno bylo spojováno s úspěchy mnoha známých hvězd.

    Dne 25.2. zemřel v Louisville, ve věku 33let.

    Jeho největší úspěchy byly třeba spolupráce na bodujících singlech jako “Try Again” zpěvačky Aaliyah, který se v roce 2000 stal součástí soundtracku k filmu Romeo Must Die, počítá se také k dalším velkým hitům, jako např. “Pon” (Ginuwine), “Luv To Luv Ya” (Timbaland) , ” On The Hotline” (Pretty Rick) a spousty dalších.

    ,,Ztratili jsme jednoho z největších producentů a skladatelů téhle doby, ale co víc, ztratili jsme syna, bratra, manžela, otce,…” vyjadřuje se k smutné záležitosti zpěvák Tank. ,, Celou Blackground Family (The Blackrgound label) to silně dojalo.” Přičiny úmrtí příliš jasné nejsou, hovoří se však o tom, že tou hlavní příčinou bylo mozkové aneurisma.

    Z dlouhého seznamu umělců, kteří se Staticem spolupracovali, uveďme ještě například Jay-Zho, Christinu Aquilleru, Diddyho či Davida Bannera (Static se podílel na jeho songu “Crank It Up”, 2004). Naposled zašel Static do studia společně s Lil´Waynem, kvůli Waynově tracku “I Got My”.

    Na Staticově myspaceu zanechávají fanoušci spoustu zpráv a soucitných kondolencí. ,,Jsi nenávratně pryč, ale tvoje hudba bude žít navždy,” říká jeden z nich.

    rap
  • Stalin Subway 2

    Posted on Duben 8th, 2010 Garfieldarap 2 comments

    První díl střílečky Stalin Subway nebyl nikterak zázračný, někdo v něm ale zalíbení našel; ať už pro jeho surovost, z níž vycházela i zvláštní atmosféra, nebo prostě pro to, že béčkové střílečky, pokud nejsou vyloženě zmrvené, mají své kouzlo.

    Druhý díl má na co navazovat. Odehrává se už po Stalinově smrti, kdy se rozpoutává boj jeho pobočníků o moc nad porobeným národem. Toho se v roli hlavní hrdinky Leny účastníte přinejlepším z povzdálí, lépe řečeno vůbec.

    Leně nejde ani tak o to, kdo uchvátí moc, jako spíše o to, kdo uchvátil jejího manžela Gleba, tedy hrdinuStalin Subway 2 prvního dílu. Ten byl unesen a dost možná zabit. Přestože Lena neví, kdo to udělal, ví, koho se zeptat a většinou, nebo přesněji, vždy to skončí přestřelkou se spoustou mrtvol na závěr.

    Příběh chce hrát na strunu dramatičnosti, bohužel se mu to nedaří. Je vyprávěn pomocí velmi ohyzdných neherních sekvencí, které jsou navíc na můj vkus až příliš ukecané. Autoři se v nich zjevně pokoušeli o vtip, to jim ale nevyšlo. Vtipné je maximálně přehrávání dabérů snažících se o přízvuk, který by vydával nějaký postižený Rus.

    Popravdě, nic lepšího jsem ani nečekal, protože to samé předváděl už první Stalin Subway, i když ten disponoval aspoň náznakem zajímavých příběhových prvků a zvratů. Ty pokračování zcela chybějí aStalin Subway 2animace, v nichž navíc vystupují často nepřátelské postavy připomínající spíše fašisty než komunisty, se naučíte rychle odklikávat.

    Důležitější informací samozřejmě je, jak se to má se samotnou hratelností. Hned zkraje si můžeme říct, že autoři ty čtyři roky uplynuvší od minulého dílu zřejmě proflákali nebo dělali něco, co s vývojem této hry příliš nesouviselo. Na první, druhý i třetí pohled je totiž stejná, ne-li horší jako jednička.

    Na technickou stránku nebylo šáhnuto, často jsou použity již viděné textury a objekty, což se týká jak okolního prostředí, tak třeba zbraní, které jsou stejně nenápadité jako v prvním dílu. To by ale tolik nevadilo, hlavně, že se z nich dá střílet.

    Hra začíná opravdu rázně. Vyhodí vás do jakéhosi pokoje, do kterého se hned vrhají nepřátelé, jež po vás pálí ještě předtím, než se vůbec stačíte rozkoukat. Ani na nejnižší obtížnostStalin Subway 2 není Stalin Subway 2 v některých pasážích úplně jednoduchý, protože si autoři zjevně nelámali hlavu s vyvážením jednotlivých situací.

    Většinou hry projdete vcelku snadno, ale narazíte na místa, kde se prostě nepřiměřeně zapotíte. Zdraví ubývá rychle a ne vždy si tvůrci vzpomněli, že by z nějakého toho neřáda měl vypadnout zdravotní balíček.

    Podíváte se na stará známá místa. Respektive by to měla být místa nová, ale vypadají stejně jako v jedničce. Neminete nejrůznější baráky, fabriky, kanály, Rudé náměstí a samozřejmě metro, které je ale s atmosférickým zážitkem z Metro 2033 (číst recenzi) zcela neporovnatelné. Tvůrci se neváhají chvástat tím, že třeba Rudé náměstí vytvořili podle jeho skutečného vzoru.

    Pokud tomu tak skutečně je, pak nechápeme,Stalin Subway 2proč na něj ve skutečnosti míří tolik turistů, protože by bylo opravdu ohyzdné. Spíše je to jen hodně zoufalý výrok. Být autory této hry, tak se raději k žádné vizuální předloze nehlásím, protože bych akorát dokázal, že ji v editoru nedokážu ani splácat.

    Jistě vám už došlo, že s designem úrovní je to velmi špatné. Nejde ani tak o to, že je hodně chudý, což je jistě dáno tím, že použitý grafický engine vypadal zastarale už před čtyřmi roky u jedničky, ale především proto, že jsou úrovně navrženy tak, že se v nich nepříjemně pohybuje. A navrch nejsou uzpůsobeny pro to, aby se v nich mohly odehrávat dynamické akční momenty.

    Z toho vyplývá nezáživný průběh hry, kdy jen běžíte přímo za nosem a střílíte v cestě stojící, navíc obvykle nejen tupě zírající, ale i tupě konající nepřátele. Ti většinouStalin Subway 2odněkud jakoby překvapivě přiběhnou, zastaví se a nechají se postřílet. Ostatně mrkněte se na video. Občas jich je ale více, z čehož pak pramení nakousnuté frustrující momenty.

    Aby toho náhodou nebylo málo, přidali (nebo spíše nechali od minula) autoři do hry špetku bugů, aby to bylo záživnější. Skutečně, nejrůznější nedokonalosti jsou asi tím nejzajímavějším, na co můžete v této jinak kompletně šedivé a zapomenutelné střílečce narazit. Ale zase stojí jenom stopadesát korun. No neberte to. No, raději opravdu ne

  • Garfield,Jon a oblékání

    Posted on Březen 28th, 2010 Garfieldarap 1 comment

    Oblékání 001Oblékání 002Oblékání 003Oblékání 004Oblékání 005Oblékání 006

  • Chris Brown

    Posted on Březen 28th, 2010 Garfieldarap 4 comments

    Oblíbený sport: Basketball, football
    Oblíbená videohra: GTA San Andreas
    Oblíbený školní předmět: Matika,biologie
    Oblíbená sladkost: čokoláda

    Chris Brown začínal na malém městě v Georgii s hip-hopem, ale ten v jeho diskotéce brzy vystřídali hrdinové jako Michael Jackson, Sam Cook a jižanský krajan Usher. A ještě (vlastně už) pár měsíců před květnovými sedmnáctinami zabodoval v žebříčcích bezejmenným debutem a hlavně velkým hitem Run It!, kde se o mikrofon podělil s raperem Jualzem Santanou (v remixu můžete slyšet tandem Bow Wow a Jermaine Dupri). Šestnáct skladeb včetně bonusu So Glad ohlídali producenti první ligy, mj. Dr. Dre, Scott Storch či Underdogs, takže hudební základy jsou dostatečně barevné i dynamické na to, aby se mladý talent náležitě blýsknul svým hlasem. Chris Brown je prakticky hotový zpěvák, jemuž mohou naše SuperStars ve svém RnB konkurovat leda slušivými klobouky.

    rap
  • German Truck Simulator

    Posted on Březen 28th, 2010 Garfieldarap No comments
    V této hře nebudete epickým hrdinou ani skvělým závodníkem. Váš úkol je prostší: dovézt zásilku z jednoho bodu do druhého. Zvládnete to?

    Herní světy bývají hektickými místy. Jeden aby v nich neustále střílel, zachraňoval světy (v lepším případě jen princezny) nebo vyhrával adrenalinové závody. Kdo to má pořád zvládat?

    Komu hektičnost příliš nevoní, nebo si od ní chce jen odpočinout časem stráveným točením volantem a koukáním z vyvýšeného okna na okolní provoz, měl by svou pozornost věnovat právě German Truck Simulator.

    Je to další titul z dlouhé řady těch simulujících kamioňácké krasojízdy po celém světě. Možná víte, že za hrami z této série (např. Euro Truck Simulator, ale třeba i Bus Simulator) stojí české studio SCS Software a možná vás zaujme, že česká vývojářská škola začíná být ve světě známá hlavně kvůli těmto počinům. Na Mafii a Operaci Flashpoint už se trochu zapomíná.

    German Truck Simulator (PC)Vězte, že pohodový sobotní večer si desítky tisíc hráčů představují následovně: sednou si k počítači a začnou převážet virtuální zboží z jednoho bodu do druhého. V kamioňáckých hrách o moc víc nejde, přesto jsou ale nebývale úspěšné, byť jen v budgetovém segmentu.

    Pakliže už jste někdy hráli některou ze zmíněných her nebo třeba nejznámější z nich ze série 18 Wheels of Steel, víte zhruba, co vás čeká. Tentokrát se jen veškerá pozornost upírá na Německo, kde mají špeditérské firmy dlouhou tradici. Zřejmě ne náhodou se největší množství fanoušků kamioňáckých her rekrutuje odsud.

    Nejprve si najdete místo u některé ze čtyř špeditérských společností a rázem obdržíte základní informace, které vás v cuku letu naučí, jak se řídí takový virtuální kamion a co zhruba se od vás očekává. Není to vůbec, ale vůbec složité.

    German Truck Simulator (PC)Nebudete čekat dlouho a dostanete svou první zakázku. Ještě než prošlápnete plynový pedál až na podlahu, čeká na vás menší ekvilibristika s nacouváním ke správnému návěsu. Z herní perspektivy to nemusí být úplně jednoduché, ale jak vás nápověda správně upozorní, stiskem jednoho tlačítka se přenesete do ptačího pohledu, odkud to jde o poznání lépe.

    A pak už se můžete konečně dát na cestu. Jedeme z Rostocku do Dortmundu, což je už je docela štreka. Po čase ji ale budete znát nazpaměť, stejně jako všechny ostatní. Autoři se totiž s rozsahem hry příliš nerozšoupli.

    Vzhledem k tomu, že se soustředí na jediný stát, čekali bychom větší důraz na detail, větší množství lokací a hustší silniční síť. Takhle se budete muset spokojit s osmnácti městy,German Truck Simulator (PC) která zřejmě aspoň z doslechu budete znát: Berlín, Mnichov, Kolín, Norimberk, Frankfurt, Stuttgart, Lipsko, Drážďany, Erfurt, Hannover, Brémy či Hamburg.

    Silniční síť se skládá převážně z dálnic a minima rychlosilnic a už vůbec nečekejte, že by byla vytvářená na základě skutečnosti. Ostatně, dálnice s jejich okolím stejně vypadají takřka všude stejně.

    Do cílové destinace můžete dojet buď po paměti a podle ukazatelů, nebo použít mapu, kterou si nově můžete zobrazit v kabině. Skutečná navigace ale zatím chybí. Hra je nicméně tak přehledná, že nejkratší trasu trefíte od oka. Aby šlo o opravdu fajnšmekrovskou záležitost, musela by být silniční síť hustší, aby si řidiči skutečně mohli vybírat, kudy pojedou.

    Jedete, jedete a pro změnuGerman Truck Simulator (PC) zase jedete. Krajina kolem příjemně ubíhá, neopatrní řidiči se sklony k mikrospánku občas sejmou nějaké to auto. Ale to nevadí, jede se dál.

    Jediné, co by vás mělo trochu vytrhnout z letargie, je nutnost dojet do cíle včas. Časové limity jsou nicméně vcelku velkorysé, a kdo se nebude vysloveně loudat, neměl by mít problém. Kdo se však loudat bude a dojede pozdě, bude se muset smířit se sníženou odměnou.

    Na konci řidičské šichty musíte ještě s vypětím všech sil zaparkovat s návěsem, což už není tak jednoduché jako jeho vyzvednutí, a to ani z ptačí perspektivy. Především nevyježdění zelenáči budou mít s couvačkou problémy.

    Za úspěšně splněné zakázky dostáváte body prestiže, které vám pomáhají k dalším úkolům a samozřejmě také zajímavějšímGerman Truck Simulator (PC)mašinám. Jednoho dne to dotáhnete dokonce tak daleko, že si založíte vlastní špedici.

    Zaměstnáte až pět šoférů, a to dá rozum, že se svého řemesla sami nevzdáte, takže kromě řízení firmy budete stále jezdit. Rozdíl bude ten, že si zakázky začnete vyhledávat sami a rovněž opravu mašin zatáhnete vy. Zato ale s trochou snahy vyděláte slušný balík.

    German Truck Simulator vypadá pěkně, tedy za předpokladu, že ho nezačnete porovnávat s aktuální vysokorozpočtovou produkcí. Od té je po technické stránce vzdálen asi jako Berlín od Mnichova. Grafika je to jednu ale spíše dvě generace stará a určitou pochvalu snesou snad jen slušné modely kamionů včetně jejich interiérů. Pakliže German Truck Simulator (PC)jste hráli některý z předchozích dílů, ať už se jmenoval jakkoliv, pak víte, jak German Truck Simulator vypadá. Engine se totiž nezměnil a zřejmě ještě dlouho nezmění.

    Vysloveně odpudivá na pohled ale hra není a příležitostní hráči, kteří jsou její cílovou skupinou, ocení nízkou hardwarovou náročnost. Co se však dá omluvit jen velmi těžko, to je mizerné ozvučení. Člověk si chce vychutnat správný zvuk páchnoucího naftového motoru a dostane něco, co připomíná spíše sekačku na trávu, ve vyšších otáčkách pak velorex.

    Po skutečných novinkách v konceptu (pomineme-li zúžení evropského prostoru na Německo) bychom se museli pídit lupou, a stejně bychom nejspíš nic nenašli. Autoři se spolehlivě drží toho, co jim vydělává peníze, a to dokonce tak vehementně, že neodstranili ani nepříjemné bugy,German Truck Simulator (PC) které nadšené šoféry trápí už po několikáté. Třeba zasekávání vozidel na křižovatkách stále nebylo odstraněno.

    German Truck Simulator se vymyká tradičním škatulkám, a je proto obtížné ho objektivně zhodnotit. Pro hráče propracovaných akcí či závodů rozhodně není. Je to hra, která zaujme ty, kdo mají z nějakého důvodu silný vztah ke kamionům (a takových lidí je docela dost) a užívají si doslova meditativního charakteru, který tyhle tituly vyzařují.

  • Garfield a Boženka

    Posted on Březen 19th, 2010 Garfieldarap No comments
    Hlídání 001
    .
    .
    Hlídání 002
    Hlídání 003
    Hlídání 004
    Hlídání 005
    Hlídání 006
  • Stress

    Posted on Březen 19th, 2010 Garfieldarap 3 comments

    Ve Švýcarsku a ve Francii velmi uznávaný a oceňovaný rapper, jehož alba zůstávají v Top 10 po několik týdnů. Cesta snad nejúspěšnějšího exportu rapu západního Švýcarska nezačíná ostatně vůbec ve Švýcarsku.

    Andres Andrekson se narodil 25.července v Estonsku. Teprve ve dvanácti letech se přestěhoval se svými rodiči do Švýcarska, kde později obržel státní občanství. Andres studoval hospodářskou vědu na univerzitě v Lausanne. Následně pracoval v marketingovém oddělení jednoho mezinárodního podniku v Ženevě (pravděpodobně výroba toaletního papíru).

    Kromě toho objevuje HIP HOP: „Rap je pro mě terapie, emoční ventil.V prvé řadě si píšu texty“, uvedl v jednom interview. Pod pseudonymem Stress píše Andres texty ve francouštině.V současné době se považuje za jednoho z nejlepších hiphopových umělců Švýcarska.

    Stress uzavírá smlouvu se svým MC-kolegou a producentem Yvanem.Společně zveřejňuje toto trio mezi lety 1995- 2002 čtyři alba. Tato jsou známa především v Německu a Francii.Také v německé části Švýcarska získává popularitu, vzniká spolupráce s Xaver Naidko. Jeho hit „Tu Me Manques“,vydaný v roce 2003 otřásá švýcarskými hitparádami. Je to také začátek jeho sólové dráhy. Se svoji sóĺovou prvotinou”Billy Bear” má úspěch.

    Stress ukončuje vzdělání. Jeho „Billy Bear“stoupá na popularitě i přes tvrdý Beat a ještě tvrdší texty a dostává se do Top desítky švýcarských hitů. Stres je typický svoji tolerancí a otevřeností.

    Začíná také repovat ve švýcarské němčině(Schwitzerdütsch). Na toto období vzpomíná rodilý Estonec takto:“Bylo to pro mě dost tvrdé, mluvím trochu německy, ale Schweizerdeutsch……..nemám šanci!“

    Aby mu porozuměl co možná největší okruh posluchačů, nechal Stres otisknout svoji lyriku německy a francouzky v Booklet(brožura). „Důležité je, že lidé rozumějí, o čem zpívám.“

    Stres podniká turné s Backup-MC Nega, DJ Yvanem a několika dalšími muzikanty.Práce na dalším albu se protáhne až na jeden a půl roku.

    Stress prožívá bouřlivou dobu. Včetně svatby a následně po čtyřech měsících rozvod. Sám vzpomíná, že zpočátku měl ještě svoji práci a při ní tak trochu psal. Avšak potom objevuje čím dál víc terapeutické působení rappu, pověsí svoje zaměstnání na hřebík a věnuje se zcela muzice. Titul “25.07.03“ vychází v r.2005. Označuje kromě jeho dne narození také rozchod s jeho ex-manželkou. “25.07.03“ rovněž vstupuje na hitparádovém žebříčku do první desítky a získává zlatý status. I když se Stress v roce 2006 vydává na sólovou dráhu, znamená to konec pro Double Pact, ale on sám se nenudí. V tomto roce se na něj a jeho producenta obrátí režisér Mike Eschmann a prosí jej o pomoc při zvukovém doprovodu k jeho filmu “Breakout“. “Něco takového jsme ještě nikdy nedělali“. Rappera ovšem tato výzva potěší. Podílí se na titulním songu “Avenues” a hudebním podmalování filmu. Dokonce tu dostal i svoji první hereckou příležitost.

    Když přišel film v roce 2007 do kin a on mohl vidět výsledek, z některých věcí byl velmi mrzutý. Vedle skutečnosti, že tanečníci breaku jsou nevhodně spojováni s násilíma kriminalitou, mu vadí, že se objevuje na reklamních plakátech a je tak s tímto filmem intenzivně spojován i když tam hraje jen malou roli.

    Třetí Stressovo album se jmenuje “Renaissance”. Zabývá se jeho osobními zkušenostmi, pocity, touhami, vztahy, zkušenostmi s alkoholem, drogami a politikou. Autor, skladatel interpret a herec se jeví ve svých 29 letech jako nový hrdina své generace. “Renaissance” znamená také renesanci země: totiž Švýcarska. Pro rapujícího zpěváka je Švýcarsko staré, mrtvé a pohřbené. Nastává doba, která je ovlivněna generací, která neumí začínat nic s patriotickým nápěvem a vlasteneckými písněmi. S Gimmou a Bazem prolamují klišé. V “Ma Suisse“ vyzývá Stress národ: „Moje Švýcarsko není neutrální, bojuje za to, čemu věří, nemá strach docela hlasitě vyslovit, to, na co všichni tiše myslí“.

    V ”Mélodies dans nos vies” navrhuje Stress lepší společnost mladým, kterým chybí orientační bod v životě.

    rap