o garfieldovy a rapu
RSS icon Email icon Home icon
  • Star Wars: The Old Republic

    Posted on Únor 11th, 2010 Garfieldarap No comments
    Hra se odehrává 3700 let před první filmovou epizodou Hvězdných válek.
    SW:TOR

    Onlinovka The Old Republic je zasazena tisíce let před filmové události, do časů Staré republiky. Příjemným zjištěním přitom je, že spolu soupeří neustále stejné dvě frakce. Demokratická republika podepřená silou rytířů Jedi a temné síly Impéria se svými Sithy. Příběh se odehrává nějakých 3700 let před první filmovou epizodou a zhruba 300 let po druhé části Knights of the Old Republic. - číst recenzi

    Na začátku je zapotřebíStar Wars: The Old Republic (PC) zvolit jednu ze dvou frakcí, což ale není rozhodnutí až tak zásadní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na obou stranách najdete čtyři charakterové třídy, jež jsou přes rozdílná jména v podstatě stejné, respektive plní stejnou funkci. V zásadě to je bojovník na blízko, střelec, vrah a podpůrné povolání.

    Nejvíce se mezi sebou liší bojovníci na blízko, jimiž jsou na jedné straně rytíři Jedi a na druhé Sithové. Ti svou moc čerpají ze Síly, každý přitom z jinak orientované. Ale nepočítejte s tím, že by Jediové či Sithové byli ostatním třídám nadřazeni. Vůči raketám či výstřelům rozhodně nebudou nějakým způsobem imunní, tedy za předpokladu, že nepoužijí určité schopnosti, na něž ale mohou jiné postavy reagovat opět po svém.

    Každou z postav čeká další dovednostní větvení. Všechny třídy disponují dvěma základními specializačními směry. NapříkladStar Wars: The Old Republic (PC)jediovští velvyslanci, což je podpůrná třída, se ubírají buď směrem k ofenzivním telekinetickým kouzlům nebo ozdravování. Toto směřování neovlivníte přímo rozdělováním standardních bodíků, ale musíte na něj brát ohled v rámci vlastního morálního rozhodování.

    Hráči se pochopitelně mohou sdružovat do skupin. Ne každému to ale bude vyhovovat. Proto potěší, že hráč dostane šanci najmout si umělou inteligencí řízeného parťáka, který bude mít vlastní osobnost a může s ním vést rozhovory na různá témata. Stejně tak ho budete moci sami vybavovat, byť novým schopnostem se učí automaticky.

    Svůj postup mohou hráči všech tříd i frakcí ovlivňovat od počátku zcela sami. Je jen na nich, na kterou planetu se vydají. Zatím byly odhaleny například planety Alderaan, Python, Korriban, Nal Hutta, Ord Mantell,Star Wars: The Old Republic (PC)Coruscant či Balmorra. Zřejmě ještě nějaké přibudou, zejména po spuštění hry se autorům otevírá poměrně snadný způsob, jak univerzum rozšiřovat - přidáním další planety s vlastními úkoly, vztahy mezi zdejšími elitami, historií i unikátními problémy.

    Důležitou zprávou je, že planety jsou vytvářeny ručně zdatnými designéry BioWare, tudíž by neměly vyvolávat generický dojem. Sem tam narazíte i na profláklá místa, jako je třeba Senát na planetě Coruscant. Jednotlivé světy by měly umožňovat svobodný pohyb, průzkum a vstupování do rozličných úkolů či rovnou celých příběhů.

    Volností však můžete pohrdnout s tím, že si ji necháte na později. Star Wars: The Old Republic totiž navzdory konvencím MMORPG žánru nabídne pro každou z tříd a frakcí Star Wars: The Old Republic (PC)individualizovaný a propracovaný příběh. Někdo ho může pojmout jako hlavní náplň hry a užít si tak v podstatě další díl Knights of the Old Republic, jiný – a takových zřejmě bude většina – ho pojme jako vhodný nástroj, jak se do hry naplno dostat a následně pokračovat obsahem pro zkušené hrdiny.

    Už začátky těchto příběhů budou diametrálně odlišné. Válečníci řádu Sithů absolvují svůj trénink na planetě Korriban, Jediové se budou učit na Tythonu. Všichni pak budou vysláni plnit svá důležitá poslání. Třeba pašeráci a vrahové (jedna kombinovaná třída) se budou muset stavět na nohy na planetě Ord Mantell, jelikož jim někdo ukradl vesmírné plavidlo.

    Stále zůstává otázkou, jak se hráči mezi planetami budou pohybovat. Snem většiny by jistě byly vlastní řiditelné vesmírné lodě, pokud možno včetně vesmírných soubojů, tak jakStar Wars: The Old Republic (PC) to postupem času nabídlo Star Wars: Galaxies. Ovšem něco takového v prodejní verzi neočekáváme a spíše se domníváme, že to bude předmětem některého z rozšíření. Na planetách by se ale hráči rozhodně neměli pohybovat jen pěšky: k dispozici jsou nejrůznější zvířata i menší vozidla.

    Atraktivní úkoly by měly být tím, co ke hře přiláká největší množství hráčů a také je u ní udrží. Vzhledem k tomu, že tvůrci chystají do značné míry individualizovaný zážitek, nemohou jinak než jít cestou úzkoprofilových instancí buď jen pro vás a počítačemovládaného parťáka nebo pro menší skupinku hráčů plnících určitou sérii úkolů.

    Historické okénko
    Když v roce 2003 vyšlo Star Wars: Galaxies jako jeden z prvních licencovaných perzistentních online světů a zároveň jako zřejmě nejdražší herní produkce té doby, nadšení hráčů, především pak fandů Hvězdných válek, neznalo mezí.Počáteční ohromení ale postupem času vyprchávalo a počet hráčů ze stovek klesal na desítky tisíc. Pro méně zkušené hráče byla Galaxies příliš komplexní, a ve chvíli, kdy se tvůrci odhodlali k zeštíhlovací kůře, odešlo pro změnu hráčské jádro, takže o celém projektu nelze bohužel mluvit jinak než jako o neúspěchu. Obzvlášť, postavíte-li si vedle k porovnání World of Warcraft.

    V LucasArts, držiteli herních Star Wars licencí, se ale nehodlali s takovým stavem věcí smířit. Nejen oni totiž věří ve schopnost univerza Hvězdných válek, stát se jedním z nejoblíbenějších perzistentních světů. Navíc k tomu našli ideální tvůrce. Studio BioWare již v Knights of the Old Republic ukázalo, že se světem George Lucase dokáže pracovat velmi neotřele a novátorsky.

    Zajímavý je nový skupinový rozhovorový systém. Jakmile coby skupina potkáte nějaké NPC (non-player character), můžete se těšit na bohaté dialogy prohlubující znalost o dané situaci či místě. Hráči ze skupiny se do nich zapojují na střídačku, přičemž slovo rozdává hra automaticky.

    Star Wars: The Old Republic (PC)Podle všeho bude možné s lidskými spoluhráči plnit také vlastní příběhovou osu, a to zřejmě podle hesla “pomož ty mě a já pak pomůžu tobě”. Ostatně, boje v The Old Republic budou nejzábavnější právě ve skupinách, kdy se jednotlivé třídy mohou doplňovat. Bitky budou taktické, nikoliv dynamické a přímé. Co má postava udělat, jí budete “říkat” přes symboly. Zároveň by měl být implementován i krycí systém zvyšující šanci na úspěch.

    BioWare se zatím snaží logicky zaujmout tím, pro co se proslavilo. Příběhem. Pokud pro každou z osmi kombinací, jež si hráči mohou zvolit, dokáže přijít s originálním dějem, bude to jistě významný přínos do žánru MMORPG (Massive Multiplayer Online Role Playing Game).

    Jenže, jak už se přesvědčila celá řada tvůrců, MMORPG nepotřebují jen dobré úvody, ale především zajímavé vyžití pro hráče na vyšších úrovních. Jen tak si je totiž dokážíStar Wars: The Old Republic (PC)udržet a těžit z nich měsíční poplatky. A byť BioWare věříme, nedomníváme se, že dokáže udržet laťku prvotřídních příběhových úkolů i po desítkách hodin. Pak zkrátka musí nastoupit bitvy hráčů proti hráčům (PvP, player vs. player) či raidy na mohutné bossy, z nichž čouhají zajímavé odměny.

    Obé v The Old Republic s největší pravděpodobností bude a zejména PvP bitvy mají v tomto univerzu značný potenciál, BioWare však v tomto směru zatím mlčí. Doufejme, že proto, aby nás jedním šmahem ohromilo a nikoliv proto, že si s touto položkou neví rady.

  • Resident Evil: The Dark Side chronicles

    Posted on Únor 9th, 2010 Garfieldarap No comments
    Nový díl série Resident Evil odpovídá na řadu dosud nezodpovězených otázek. Zároveň s tím ale přináší i osvědčenou hratelnsot, která potěší každého fanouška. A vůbec nevadí, že herní systém je jen o něco mladší než videohry samotné.
    Resident Evil: The Darkside Chronicles

    Poslední díl jedné z nejlepších a nejoblíbenějších videoherních sérií všech dob překvapivě stále nezískal českého distributora. To ale neznamená, že se nepodíváme, co ve svých shnilých útrobách skrývá. Resident Evil: The Darkside Chronicles pokračuje ve stylu, ve kterém se představil i předcházející díl The Umbrella Chronicles.

    Resident Evil: The Darkside ChroniclesMáme zde tedy opět kolejovou střílečku, odhalující kapitoly známé z předcházejících dílů z pohledu první osoby a představující i jednu novou, která skvěle zapadá do celého vesmíru jménem Resident Evil. Nejeden hráč by mohl namítnout, že kolejové střílečky mají svá nejlepší léta již za sebou.

    To je pravda, ale zrovna nedávný Dead Space: Extraction ukázal, že i když je tento žánr v hratelnosti striktně limitovaný, tak dokáže zabavit jako kterýkoliv jiný. Zvláště pokud je opřen o poutavý příběh, pohlednou grafiku a děsivé nepřátele. A to vše Resident Evil: The Darkside Chronicles samozřejmě má.

    Nejcitelněji chybí větší přítomnost arci-zlouna série Alberta Weskera.

    Zatímco Resident Evil: The Umbrella Chronicles představil z pohledu prvního osoby tři řadové díly slavné série (konkrétně 0, 1 a 3) a přinesl zcela novou kapitolu o zániku korporace Umbrella, tak The Darkside Chronicles převypravuje příběh Resident Evil 2, což je dodnes asi nejpopulárnější kapitola. A k tomu Resident Evil: The Darkside Chroniclespřináší i příběh Code: Veronica a opět zcela novou kapitolu.

    Část jménem Vzpomínky ztraceného města vás přenese do roku 1998, kdy v Racoon City propukla infekce G-Viru, silnějšího nástupce Viru T, který má ještě větší mutagenní efekty. Policejní nováček Leon S. Kennedy a Claire Redfield, hledající svého bratra Chrise, musí společně přijít na záhadu kolem společnosti Umbrella, jenž začala vyrábět biologické zbraně, jež se nyní procházejí v ulicích.

    Resident Evil: The Darkside ChroniclesRozbořené ulice, stará policejní stanice nebo podzemní laboratoře. Do všech těchto známých lokací se podíváte, abyste se znovu postavili po stěnách lezoucím lickerům, poznali zkorumpovaného policejního šéfa Briana Ironse, zachránili infikovanou holčičku Sherry, nechali se zmást tajnou agentkou Adou Wong a neustále utíkali před téměř nezničitelným Mr. X. Je radost konečně vidět vše, co jsme milovali, v novém a vzhlednějším provedení. Závan nostalgie je silný a skvělá hratelnost z jiného úhlu vám nedá spát, dokud tuto kapitolu nedohrajete.

    Ale tím zdaleka hra nekončí. Část jménem Hra zapomnění vám převypráví akčnějším způsobem události toho nejznepokojivějšího dílu celé série, a to Code: Veronica. Proto její zpracování v The Darkside Chronicles trochu zamrzí. V žádném případě není špatné, ale některé události citelně chybí, stejně jako se příliš budete pohybovat v jedněch lokacích, abyste se ve zbylých, které jsme si z původní dreamcastové verze pamatovali, vůbec neukázali.

    Nejcitelněji ale chybí větší přítomnost arci-zlouna série Alberta Weskera. Sice se Resident Evil: The Darkside Chronicleszde mihne, ale měl by se zde objevovat víc, stejně jako v originálu. Tak moc jsme se těšili, že ho opět uvidíme běhat po zdi.

    Poslední kapitolou je operace Javier, která Leona přenese do Jižní Ameriky, kam se vydá na nebezpečnou misi s cílem dopadnout tajemného Javiera Hidalga. Příběh se odehrává v roce 2002 a Leonovým parťákem je zde nebezpečný voják Jack Krauser. Ano, je to ten samý Jack Krauser, který se Leonovi postavil v Resident Evil 4. Zde nestojí proti němu, ale po jeho boku. Proč je tomu tak a proč Krauser později otočil, jsme se ve čtvrtém dílu nedozvěděli. Zde však na všechny tyto otázky odpovědi dostáváme.

    Obtížnost navíc oproti The Umbrella Chronicles klesla, takže odpadá jakákoliv frustrace.

    Brzy zjistíte, že Javier unáší místní děvčata a vesničany proměňuje za pomocí T-Veronica viru na zombie armádu. Také se zde setkáte s novými protivníky, jako Jabberwockem, tyrantem s několika končetinami, dále žabími huntery nebo Resident Evil: The Darkside Chroniclesvyhublým B.O.W. Anubisem. Tato kapitola má také jako jediná dva možné konce.

    Samozřejmě záleží na hodnocení, které jste získali ve všech levelech. Ale ani špatný konec není k zahození a patří k těm nejdojemnějším. Na konci tohoto příběhu se navíc utkáte s jedním z největších bossů v celé sérii, se kterým vám pomůže dokonce jedna z infikovaných. Víc už ale neprozradíme. Nesmíme však opomenout, že to budou působivé CG sekvence, které odhalí o příběhu nejvíce.

    Hratelnost je stará téměř jako videohry samy, ale to nic neubírá na jejích kvalitách. Samozřejmě, že pokud kolejové střílečky nemusíte, tak vás Resident Evil: The Darkside Chronicles nepřesvědčí, abyste na ně změnili názor. Pokud ale pohyb rádi přenecháte hře a rádi se necháte unášet příběhem a hutnou akcí, tak jste na správné adrese. Hra je totiž akční jízdou od začátku do konce.

    K dispozici je slušný arzenál, se kterým sprovodíte znovu ze světa cokoliv, co se mihne na obrazovce. Nově je možné zbraně upgradovat za získané body. Zlepšit Resident Evil: The Darkside Chronicleslze sílu, rychlost nabíjení i údernost zbraní. Při chycení nepřítelem lze použít po zatřesení ovladačem i útok na blízko.

    I když je pohyb předem daný, tak narazíte na situace, kde si budete moci vybrat směr další cesty. Připočtěte si k tomu ještě touhu vidět oba konce a máte zde důvod k opakovanému hraní. Obtížnost navíc oproti The Umbrella Chronicles klesla, takže odpadá jakákoliv frustrace. Při smrti totiž začínáte z kontrolního místa vždy s plným zdravím.

    Kolejová střílečka by nebyla kolejovou střílečkou bez pořádného zástupu bossů. V tomto směru nezklamal zatím snad žádný Resident Evil a ani The Darkside Chronicles není výjimkou. Taktikou boje s nimi sice není většinou příliš nápaditá, ale kdo by se kvůli tomu zlobil, že? Jediné, co tyto souboje dělá občas těžší, je roztřesená kamera, se kterou je mnohdy něco trefit až nadlidský úkol.

    Odměnou za úspěšné hraní vám bude postupné odemykání archivů s bonusovým obsahem. Tím je přehled všech postav, nepřátel, předmětů, Resident Evil: The Darkside Chroniclesnalezených textů, filmečků, hlasů nebo jakýchsi odměn za splnění specifických podmínek. Těmi je například určitý počet spuštěných pokračování po smrti nebo trefení několika ran do hlavy. Získané skóre je pak možné porovnat s ostatními přes internet.

    Pokud by vás osamělé hraní omrzelo, tak lze vždy do hry připojit druhého hráče, se kterým je likvidování nemrtvých vždy větší sranda. Počítačem ovládaní parťáci totiž moudrosti příliš nepobrali. Ovládací schéma využívá jak wiimotu, tak nunchuku, přičemž míříte a střílíte prvním ze zmiňovaných. Nejlepší možností, jak hru ovládat, ale zůstává stejně jako v případě ostatních kolejových stříleček pro Wii zapojení přídavného Zapperu, který oba ovladače promění v jeden kulomet.

    Prosím, Capcome, další kroniky
    I když se japonský Capcom tváří, že The Darkside Chronicles jsou posledním dílem této podsérie a skepticky se staví i k dalšímu vývoji většího počtu her pro Wii, tak bychom si přesto přáli další kroniky. Pro účely kolejové střílečky by totiž příběhy čtvrtéhopátého dílu s Los Ganados namísto zombies šlo velmi dobře přepracovat. Samozřejmostí by měla být i další, dosud neznámá kapitola série, jak je tomu u Chronicles obvyklé.

    Pevně doufáme, že Capcom změní názor a brzy se podobné hry pro Wii dočkáme, a nebudeme se tak těšit jen na ohlášený Resident Evil Portable pro PSP.

    Resident Evil: The Darkside ChroniclesZ technického hlediska není vzhledem k výpočetnímu výkonu konzole možné Resident Evil: The Darkside Chronicles jakkoliv hanit. Grafika je pohledná i v nižším rozlišení a animace nepřátel je propracovaná. Ostatně jako téměř u všech ostatních her od Capcomu. Hudba a zvuky pak nahání tu správnou husí kůži v těch nejlepších okamžicích.

    Resident Evil: The Darkside Chronicles je prostě splněný sen každého fanouška této hororové série. Nabízí tolik chtěný “remake” druhého dílu, stejně jako Code: Veronica a k tomu perfektně doplňuje příběh celé série. Tomu se říká trefa do zombie hlavy.

  • Mass Effect 2

    Posted on Leden 28th, 2010 Garfieldarap No comments
    Jedna z nejepičtějších akcí všech dob, která zklame snad jen zapřisáhlé milovníky RPG žánru. Pro všechny ostatní je to naprostá povinnost.
    Mass Effect 2 (PC)

    Mass Effect 2 (PC)Pokračování vesmírného RPG (Role Playing Game, hra na hrdiny) část hráčů uvede do extáze, zatímco jiné zaskočí. Druhý Mass Effect se vydal o poznání akčnější cestou než předchůdce a nutno uznat, že mu to sluší i takhle. 

    Pokračování jde na věc pěkně zostra. Vše začíná Shepardovou smrtí. Nic ale není takové, jak se na první pohled zdá, a tak je hrdina opět vrácen mezi živé. Na odpočinek není čas, protože začínají mizet obyvatelé lidských kolonií.Hlavní postava musí spojit síly s nechvalně známou organizací, v níž tahá za nitky tajuplný Illusive Man a jejímž cílem je zachránit lidstvo stůj co stůj. Čeká nás dlouhá cesta, v níž se utkáme s novými i starými protivníky.

    Mass Effect 2 (PC)Popravdě řečeno, hlavní příběhová linka nijak neoslní. Máme tu nového protivníka a naším cílem je zastavit ho a vykoumat, co vede k jeho počínání. Kostra není kdovíjak složitá, všechno ale vynahrazuje dokonalé vykreslení postranních událostí a obecných reálií.

    Pro lepší orientaci a hlubší prožívání událostí ve hře sice nezbývá než doporučit, abyste se nejdříve seznámili s prvním dílem, ovšem i bez jeho znalostí lze titul uspokojivě vychutnat.

    Obrovskou radost mi udělalo příběhové pozadí jednotlivých charakterů. Na vražednou misi se vydáte se silným týmem v zádech, který sestavíte postupem času, a každý z vašich “kumpánů” (je jich 10) vstupuje do příběhu s určitou minulostí v zádech.

    Mass Effect 2 (PC)

    Časem se vám všichni svěří, co je tíží na mysli, případně srdci. Pak máte možnost s tím něco udělat. Během plnění odpovídajících misí jste vtaženi do jejich životních příběhů, které rozhodně stojí za vyslechnutí. Už jen kvůli faktu, že těmto misím nechybí akce ani konverzační part.

    Mass Effect 2 (PC)Právě dialogy tvoří další nepostradatelnou část titulu. Pokud ve hrách neradi debatujete, držte se od série Mass Effect dál.

    Princip rozhovorů je shodný s prvním dílem, kde na praktickém kolečku vybíráte parafráze toho, co řeknete. Záleží jen na vás, jestli budete mazat med kolem huby, nebo půjdete na věc nezdvořile. Okamžitý dopad na rozhovor je pochopitelný a za styl jednání jsou vám přičítány paragon (hodný) nebo renegade body (zlý).

    Zajímavosti

    - Po dokončení dějové linky máte na výběr, jestli budete pokračovat v rozjeté hře, anebo začnete znovu s vaší vyvinutou postavou.

    - Dabing je opět nesmírně kvalitní, což lze doložit i na hereckém obsazení. Mezi jmény v titulcích najdeme například Setha Greena, Carrie-Anne Moss nebo Martina Sheena.

    - Do své kabiny na Normandy si můžete koupit třeba modely vesmírných lodí nebo křečka. Ten však není o moc aktivnější než ty modely.

    - Na začátku hry si vytvoříte Sheparda podle svého gusta. Vybíráte mezi dvěma pohlavími, navrhnete si obličej, udáte minulost či charakter postavy a v neposlední řadě zvolíte jednu z šesti herních tříd. Lze importovat i postavu z jedničky.

    - Vašeho hrdinu z druhého dílu půjde podle všeho dostat i do třetího.

    Podle toho, jak moc jste zlí nebo hodní, si zpřístupňujete zabarvené volby v dialogu. Modrá pro diplomatickou reakci a červená pro “vidím tě rudě, tak mě moc neštvi”. Každá z možností přináší jiné ovoce a záleží na vás, jestli se vydáte cestou milého klaďase nebo nerudného spratka.

    Mass Effect 2 (PC)Velmi dobrým způsobem, jak udržet vaši pozornost během dialogů, jsou paragon a renegade akce. Vždy se nabízí jedna varianta. Ty zásadněji ovlivňují následující dění a někdychce promyslet, jestli nabízenou akci provedete nebo ne. Pro ilustraci dva názorné příklady.

    Paragonské činnosti většinou zachraňují život nebo zdraví zainteresovaných. Ne vždycky je ale od věci dobrou akci neprovést. Druh ve zbrani (ne člen vašeho týmu) nabídne pomoc při “raketování” těžkého protivníka.

    Buď mu zamezíme v tom, aby nám pomohl, čímž mu zachráníme život, ale zase se o poznání více nadřeme. Opačná varianta znamená jeho smrt, avšak méně práce pro nás. Jindy máme možnost se naštvat a prohodit padoucha oknem. Když to neuděláme, dostaneme z něj informace.

    Tyto akce se nabízejí relativně často, ovšem ne vždy je dopad na dění nějak zásadní. Přesto vědomí, že možná přijde volba mezi dobrem a zlem, udrží bdělost.

    Mass Effect 2 (PC)Stejně jako v prvním dílu, i tady jsou dialogy výborně napsané, a pokud z rozhovorů ve hrách nemáte fobii, mnoho výtek nenajdete.

    Vydařené je v podstatě celé Mass Effect univerzum. Přibyly nové rasy, planety a navštívíme i známá místa. Prozkoumávání neznámých planet není žádný “vodvaz”, protože lze přistát pouze na těch, které mají jistou spojitost s příběhem. Ale hledání surovin z orbity (pomocí detektoru, kde vidíme celou planetu a kousek po kousku ji scanujeme) taky na chvíli zabaví.

    V úvodu jsem zapochyboval o RPG zařazení druhého Mass Effectu. Nový díl je spíš ukecaná akční hra s decentními RPG prvky.

    Mass Effect 2 (PC)

    V první řadě neoslní vývoj postavy. U Sheparda se atributy (závisí na úvodní volbě třídy) smrskly na šest řádků po čtyřech úrovních. Většina z nich odpovídá speciálním silám, jeden atribut vylepšuje obecné vlastnosti. A tím to hasne. U parťáků v týmu je situace ještě jednoduší: řádky jsou čtyři. Velká dilemata ohledně toho co vylepšit se nekonají.

    V pokračování nehledejte ani inventář. Není potřeba. Zbraní od každého druhu není moc a popravdě jsem většinou neměl potřebu měnit tu nejnovější, co mi byla k dispozici. Léčení probíhá automaticky a medi-gel využijete jen tehdy, když je potřeba oživit padlé parťáky.

    Mass Effect 2 (PC)O tom, že má dvojka Mass Effectu blíže k RPG, nás nepřesvědčí ani koupitelné vylepšení zbraní, brnění, lodi a prototypů. Ty mají vyčleněný panel na Normandii, kde za ně vyplázneme cenné suroviny, jež jsme posbírali během poutí vesmírem. Řada z nich bývá k sehnání u obchodníků na planetách, u nichž se platí kredity.

    Samotný průběh vylepšování není nijak komplikovaný. Koupíte si upgrade, který chcete, ten je často automaticky zařazen do používání a hotovo.

    S tímhle nepřímo souvisí i jisté pohodlí spojené s výbavou našich parťáků. Jestliže si koupíme upgrade, tak jej automaticky začnou používat i ti členové týmu, jichž se týká. V tomto směru jsem se tak o ně nemusel starat. Pořád jim ale lze určit, s jakou zbraní vyrazí do akce.

    Okénko PCčkáře

    Technicky tu máme záležitost, která je PC šitá na míru a plně počítá s využitím klávesnice a myši. V oblasti ovládání jsem nenašel žádný nedostatek a hrát se zmíněným PCčkářským tandemem byla, až na drobné výjimky, jedna radost.

    Ani ohledně hardwarových nároků nemám výtek. Na sestavě s Phenomem II X3 720, 2 GB RAM a ATI HD 4850 512 jsem pod Windows XP nezaznamenal jediný výraznější pokles snímků za sekundu při kvalitě zobrazení, jež lze posoudit na screenshotech.

    Upgrady jsou obecně funkční a v jistých pasážích hry mohou měnit její průběh, čímž nemyslím jenom akci jako takovou. Na druhou stranu se nedá říct, že bych se nějak klepal očekáváním, až si budu moct koupit nové vylepšení.

    Mass Effect 2 (PC)Co dílko ztrácí v RPG části, dohání v té akční. Krytí má svou vlastní klávesu a hře tahle skutečnost nesmírně prospívá.

    Přestřelky mají spád a tu potřebnou šťávu jim dodávají použitelné síly. Není od věci protivníka na dálku podpálit, odhodit, nechat levitovat a vůbec s ním provádět zajímavé věci. Část sil se věnuje druhům střeliva, které už nevybíráme v chybějícím inventáři, ale právě touto cestou.

    Během akce pochopíte, co znamená vhodný výběr společníka. Na každou misi si s sebou bereme opět dva pomocníky a namíchání dobrého koktejlu sil a specializací tvoří klíč k úspěchu. Někdo upřednostní jednotvárnější komando, jiní vytvoří doplňující se trojici.

    Mass Effect 2 (PC)Trochu hnoje musím nakydat na počínání spolubojovníků. Opět jim lze zadávat příkazy, kam se mají nachomýtnout a jakou sílu zrovna použít, avšak jejich hloupé krytí občas zarazí.

    Při střelbě vykukujete z úkrytu a tím pádem jste zranitelní. Sem tam proto musíte zastrčit kebuli a počkat, než se doplní zdraví a štíty. Tuhle skutečnost si bohužel někdy neuvědomí parťáci a nechají do sebe šít, dokud nepadnou. Velmi zřídka se mi stávalo i to, že podnikli zmatený sebevražedný výpad vstříc protivníkovým hlavním.

    Už u prvního Mass Effectu jsem docenil vynikající atmosféru a pokračování jede ve stejných kolejích. Zpracování jednotlivých světů je nádherné, byť nejsou prostory nijak rozsáhlé a třeba jízda ve vozidle nepřišla ke slovu. Možná i proto každý z nich působí tím dojmem, že je všechno dotaženo do detailu. Samozřejmě pokud se nebavíte hledáním chyb.

    Mass Effect 2 (PC)

    Během svých cest zavítáte do nejrůznějších koutů galaxie, ve kterých narazíte na místa futuristického vzezření, ale i taková, co by se vyjímala ve Falloutu nebo například seriálu Ztraceni. Design mě celkově uspokojil a každé z míst, které jsem navštívil, naplnilo mou představu o dobře odvedené práci.

    Grafický kabátek nepatří mezi úplnou špičku, ale to bude vadit málokomu. V místech, kde je potřeba, vývojáři skvěle navozují pocit obrovského prostoru, přestože celou dobu chodíte v koridorech.

    Mass Effect 2 (PC)A v pozadí nestojí ani zvuková stránka věci. Dabing je vynikající, zvuky dobré a hudba skvěle podtrhuje dění. Svým spádem si mnohdy nezadá s atmosférou filmu.

    U Mass Effect 2 si můžeme stěžovat jen při porovnání s prvním dílem. Dvojka není horší a takřka ve všech aspektech předchůdce trumfuje. Až na ty RPG prvky. Z pokračování se stala upovídaná akce s mírným přesahem do RPG.

    Herní doba je nadprůměrná a co víc, titul mě po celou dobu hraní bavil. Přestože jsem splnil jen pár vedlejších úkolů (assignments; kolísavé kvality) zabralo mi poctivé dohrání něco kolem dvaceti hodin. Ještě ke všemu mi to nestačilo a druhý Mass Effect se stal jednou z mála her poslední doby, u níž jsem si řekl, že ji s chutí dohraju ještě jednou.

  • Hry čeká nový 3D kabátek

    Posted on Leden 22nd, 2010 Garfieldarap 1 comment

    -bw-magazin-

    Jedním z hlavních témat letošního ročníku výstavy Consumer Electronics Show v Las Vegas byly televize umožňující 3D zobrazení, které se pomalu chystají k uvedení na trh. Zažít atmosféru prostorového vizuálního zpracování nejen ve 3D kině, ale i doma, je nadosah. Vedle filmů se to ale bude týkat i her. Největším propagátorem zmíněné technologie je firma Sony.
    CES 2010 - aktivní 3D brýle Panasonic se skly s tekutými krystaly

    Podle slov Andrewa Olivera, technického ředitele herního studia Blitz Games, je 3D zobrazení pro Sony novým tématem, které ovlivňuje dění a rozhodování prakticky ve všech divizích firmy. “Sony vkládá do skutečnosti, že svět dnes hlasitě volá po 3D zobrazení, velké naděje. Tomu dává za pravdu například současný úspěch filmu Avatar.”

    Odpovídal tomu i stánek Sony na letošním CESu. Na jedné straně byly konzole PlayStation 3, na nichž běžely 3D verze her, a na druhé straně se promítaly 3D filmy z Blu-Ray přehrávačů.

    Stánek Sony na CES 2010 Stánek Sony na CES 2010

    Z předvedených her se nejvíce mluví o chystaném Gran Turismu 5, ale k vidění byly i jiné známé herní značky od Sony: LittleBigPlanetMotorStorm: Pacific Rift aWipeout byly ještě doplněny Major League Baseballem, který Sony vydává pouze na severoamerickém trhu. I z této nabídky se dá usoudit, že Sony nevidí 3D zobrazení jen jako epizodní vylepšení stávajících her, ale že to do budoucna myslí vážně.

    Možnost 3D zobrazení navíc nebude podmíněna nákupem nové konzole. 3D hry tak bude možné hrát na všech dosavadních modelech PlayStation 3 a bude k tomu stačit pouze nainstalování nové verze firmwaru. To samé platí pochopitelně i pro Blu-Ray přehrávače. Nových firmwarů pro oba typy zařízení bychom se měli dočkat v průběhu letošního roku.

    CES 2010 - 3D obrazový konvertor od JVC dokáže převést 2D obraz na 3D. Je určen pro profesionální užití a stát bude 30 000 dolarů. CES 2010 - první profesionální 3D kamera od Panasonicu

    Co se týče samotné 3D technologie, jedná se o klasické stereoskopické promítání, které se v plné kráse projeví až s použitím speciálních brýlí. Tedy přesně to, co známe z 3D kina. Výhodou je, že se všechny velké firmy shodly na jednotném standardu, takže v tomto segmentu nehrozí žádná “válka formátů”. Bude tedy úplně jedno, od které firmy si nový zobrazovač koupíte.

    Existují sice i další standardy 3D zobrazení, k nimž není potřeba mít při sledování nasazeny brýle, ale ty nejsou primárně určeny pro domácí použití.

    Více o 3D videu a techologiích najdete v článku našich kolegů na Technetu.

  • S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

    Posted on Leden 18th, 2010 Garfieldarap No comments
    Pokud jste hráli některého z předchozích dvou Stalkerů, tedy Shadow of Chernobyl nebo novější Clear Sky, což byl vlastně prequel, budete po spuštění Call of Pripyat po pár minutách jako doma. Ovšem hráči, pro které je tento díl premiérou, budou na začátku jen nechápavě kroutit hlavou.Úvod hry Call of Pripyat (dále jen CoP) je bohužel jedním ze záporů. V odfláknutém intru seskládaném z pár obrázků se dozvíte, že armáda do Zóny během tzv. operace Průplav (Fairway) poslala pět vrtulníků, které se všechny za záhadných okolností zřítily. Jako armádní major Děgtarev jste vyslán do Zóny s úkolem zjistit, co se stalo, případně najít trosečníky.

    Na počátku se objevíte na okraji mapy. V rukou máte starý rezavý samopal, v batohu trošku základního vybavení a dál je vše jen na vás. Po prozkoumání mapy uvidíte, že všechny zřícené vrtulníky jsou na mapě zobrazeny, ale jsou daleko a na některá místa se dokonce ani nedá normálně dostat. Nikdo vám neřekne, kam jít jako první, kde sehnat lepší výbavu, zkrátka nic.Alespoň menší náznak tutoriálu pro non-hardcore hráče by neškodil, stejně jako menší

    S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyatpostrčení na počátku hry. Tohle vhození do víru událostí bez sebemenší berličky hratelnosti neprospívá.

    Hlavní mapa Zóny je rozdělena na tři velké sektory. Počáteční oblast v okolí velké ztroskotané lodi Skadovsk, druhá v okolí továrny Jupiter se základnou na vlakové stanici Janov a finální město Pripyat, kam se ale dostanete až v pokročilé části hry.

    První dvě oblasti mají vlastní základnu, kde můžete nakupovat a prodávat vybavení, vylepšovat a opravovat zbraně, brát si nové úkoly či jen tak krafat se spoustou jiných stalkerů. A ani v Pripyati nebudete o podobnou základnu ochuzeni, ale vaše možnosti tam jsou značně omezené.

    Úkolů je mnoho a i když spousta z nich je podle známé šablony typu “zabij S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyattámhlety a dones mi od nich tohle”, najdou se i vcelku originální kousky.

    Za všechny bych jmenoval quest, kdy jsem měl jinému stalkerovi pomoci s lovem upíra, což je rychlý mutant, který se dokáže zneviditelnit. Protože moje vybavení rozhodně nepatřilo ke kvalitním a rezavý klump v rukách se zasekával téměř pravidelně, nebyl jsem z vyhlídky na setkání s krvelačnou bestií zrovna na větvi. Přesto jsem na nabídku kývl.

    Když jsme po chvíli ve sklepení upíra našli a pracně zabili, chtěl jsem si oddychnout, když v tom na nás zaútočil jeho kolega. Bylo to o fous, ale povedlo se. V tom jsme se ale dostali do jejich hnízda, kde jich spalo na desítky a my se museli mezi nimi proplížit. Na čele mi vyvstaly krůpěje potu a napětím jsem skoro nedýchal. Ano, i takto atmosférické okamžiky CoP obsahuje. A to ten quest nebyl ani zdaleka u konce.

    Na svých toulkách Zónou narazíte na spoustu podivných věcí, postav i lokací. Jak je u této série zvykem, je vše nadesignováno až do těch nejmenších detailů. S.T.A.L.K.E.R.: Call of PripyatSpousta lokací je navíc navržena podle reálné předlohy, takže budete skutečně TAM.

    Klíčem k získávání lepšího vybavení a penězje kromě plnění questů prodej artefaktů. Protože aktuálně obchodníci vykupují pouze zbraně a vybavení v perfektním stavu, už jim neprodáte několik zrezlých pistolek od pár banditů, co vás přepadli támhle za bukem.

    Artefakty se sice neválejí na každém rohu jako v prvním dílu, ale zase nebude mít takový problém je najít jako v Clear Sky. V drtivé většině je najdete uprostřed anomálií, které ale za prvé máte zobrazené na mapě a za druhé se kolem nich vytvořily zajímavé geoútvary. S.T.A.L.K.E.R.: Call of PripyatS lepším detektorem je jejich nalezení otázkou chvilky. Navíc jednou za čas se Zónou prožene smrtící emise, kterou musíte přečkat v úkrytu a která artefakty znovu vytvoří.

    Až si přijdete na slušnou sumičku, je na čase si koupit lepší zbraň a brnění. To se bohužel v boji opotřebovává velice rychle a opravy také něco stojí. Své vybavení si tedy budete muset vylepšit a zde máme další kámen úrazu. Postavy, které vám toto umožní, jsou v celé hře pouze dvě a navíc každé z nich musíte sehnat tři typy sad nářadí. Každá z těchto sad je ve hře pouze ve dvou exemplářích, tedy pro každého jedna a kromě pár typů od několika stalkerů vám nikdo neřekne, kde je máte hledat. Tohle by také šlo trochu zjednodušit.

    Jinak ale sandboxová hratelnost titulu náramně prospívá. Můžete si jít téměř kam chcete, prozkoumávat léta opuštěné domy a tovární komplexy nebo se prostě S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyatjen postavit na kopec a sledovat, jak smečka zdivočelých psů loví jiná zvířata či třeba osamělého stalkera.

    Bohužel z hlavní dějové linie si na zadek nesednete. Počáteční pobíhání po lokacích se spadlými vrtulníky ještě ujde, ale třeba město Pripyat mě trochu zklamalo. Design je opět paráda, ale už tu není žádný obchodník a kvůli prodeji předmětů nebo vylepšování vybavení musíte za velké peníze cestovat zpět do Janova nebo Skadovsku. A navíc ani to už ke konci hry není možné.

    Korunu tomu už jen nasazuje vcelku trapný závěr příběhu. Naštěstí po skončení dějové linie lze pokračovat ve hře a dodělat si třeba nesplněné questy.

    Po vzoru např. série Fallout sestává outro ze statických obrázků a informací, co S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyatse s tím kterým stalkerem či frakcí stalo. Bohužel titulky v této animaci mají příšernou barvu a v kombinaci s fotografiemi je skoro nepřečtete.

    V grafice a zvuku se toho od minula příliš nezměnilo, a pokud se vám grafický styl zamlouval u předchůdců, bude se vám líbit i CoP. Bohužel hardwarové nároky nepatří k nejmenším. Už jen úvodní loading trvá několik minut (!) a i ve hře budete (hlavně pokud třeba poběžíte) zažívat občasné trhnutí obrazu, když si hra bude nahrávat data z disku do paměti.

    Našince zajisté potěší, že je CoP v prodeji s českými titulky (dabing je na výběrS.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyatanglický nebo ruský). Bohužel v animacích, kterých si během hraní příběhové linie užijete habaděj, titulky chybí a budete odkázáni jen na své jazykové znalosti (to už naštěstí řeší amatérský mod).

    Třetí díl série Stalker se opět povedl. Napravil některé neduhy starších kolegů a nabízí opět vynikající hratelnost v perfektně nadesignované a tajemné Zóně. Pokud vás předchozí dva díly bavily, nemáte co řešit. Ostatní hráči by však měli sáhnout po jiných titulech.

  • Half-Life 2

    Posted on Leden 12th, 2010 Garfieldarap No comments

    Gordon Freeman, nejpopulárnější vědec počítačové historie, se vrací v plné síle, aby si vyřídil účty (nejen) se zbytky emzáků z minulého dílu. Half-Life 2 plně navazuje na strhující hratelnost svého předchůdce a v mnoha ohledech ji překonává, čímž neohroženě atakuje nejen post akce roku, ale také nejlepší akce za několik posledních let. Neustálé dění uprostřed východoevropského City 17 pumpuje adrenalin do žil zejména dokonalou stavbou úrovní prostou jakýchkoliv hluchých míst, neustálým přísunem chytrých protivníků a množstvím úžasných skriptovaných sekvencí. Přínosem je rovněž velké množství zajímavých herních situací plynoucích z propracovaného fyzikálního modelu, jenž i mezi dnešními hrami nenalézá konkurenci. To vše ve skvěle vypadajícím a navíc velmi rychlém Source enginu. Half-Life 2 jako celek přebíjí veškeré minoritní nedostatky, mezi které se například může řadit časté nahrávání lokací, a usazuje se na trůnu všech současných akcí. A ten, koho láká hra více hráčů, nalezne v originálním balení také oblíbený Counter Strike, tentokráte v moderním kabátku enginu Source.

  • Zpověď virtuální farmářky: Jsem závislá na Facebooku

    Posted on Leden 8th, 2010 Garfieldarap No comments

    Začalo to tím, že jsem se přihlásila na sociální síť Facebook, a propojila se tak s mnoha kamarády a kamarádkami. Pak jsem si všimla, že spolužačka ze střední školy mívá u svého jména podivnou ikonku s infantilní kachničkou, která mi hlásila, že “uživatel Dagmar si právě koupil traktor” nebo “uživatel Dagmar získal titul Superfarmář”.

    Soukromě jsem si myslela, že se uživatel Dagmar zbláznila, ale pak jsem jednou na kachničku klikla. Od té doby vlastním virtuální farmu, z níž se jen těžko odtrhávám aspoň na víkendy. A nejsem sama. Jede nás v tom po celém světě přes sedmdesát milionů.

    Hra Farmville na sociální síti Facebook

    Milý sousede, posílám ti pumpu
    Odjíždíme na chalupu a v běžném chaosu při hledání nezbytných a zároveň nezvěstných věcí se ozývají dětské hlasy: “Ještě nemůžu, za chvíli mi dozrajou rajčata!” “Mami, ať mě pustí na počítač, musím podojit krávy a chci si koupit studnu.” To jsou moje, rovněž závislé, děti. Propadly Farmvillu také a musím se přiznat, že mi to nevadí. Tato hra nevyvolává agresivitu ani násilí a je nesoutěživá.

    Pěstujete v ní květiny, brambory, slunečnice, chováte zvířata a za vydělané peníze si kupujete stodoly, sruby, studny, kůlny na nářadí a jiné potřebné věci. Obchodní ani ekonomické myšlení nepotřebujete, nikomu totiž nic neprodáváte. Jen si s kamarády, které pojmete za sousedy, posíláte dary, za což vám naskakují body. Podle počtu bodů se potom posouváte do vyšších a vyšších úrovní.

    Na začátku byla jahoda
    Proč je Farmville tak atraktivní, když mu chybí prvotní atribut všech počítačových her, a to adrenalin? Právě proto. Ke sbírání bodů a vydělávání peněz nemusíte po nikom střílet, plížit se vězeňskými kobkami ani obkličovat houf nacistů. Do vínku dostanete šest malých obdělaných čtverečků půdy a je to na vás. Když jsem si svou farmu poprvé otevřela, ležela tam políčka a u nich stála malá farmářka. Tu jsem si mohla učesat a upravit z nabízených zásob culíků, očí a nosů. Se shovívavým úsměvem jsem si ji vytvořila k obrazu svému a na políčka zasela jahody. Na trhu jsem zjistila, že zrají čtyři hodiny.

    Hra Farmville na sociální síti Facebook

    Vrátila jsem se k životu v reálném světě, ale pořád mimovolně sledovala čas. Za čtyři hodiny jsem se na farmu zase nalogovala. Jen ze zvědavosti, jak vypadají zralé jahody. Byly krásně červené. Sklidila jsem je, zasela nové a zjistila, že mi úroda vydělala na založení šesti nových políček. A to byl konec. Nastal “tamagoči efekt”.

    Přece nenechám pole ležet ladem. Nebo shnít úrodu! Ne, musím se o ně postarat. Probudili se ve mně dávní zemědělští předkové, které má ve svém životopisu každý městský fouňa, tedy i já. Marš na pole, už uběhly další čtyři hodiny!

    Nevinná barevná droga
    Vytvořila jsem si přímo učebnicovou závislost. A připojil se i další faktor. Jak jsem na začátku psala, že Farmville není hra soutěživá, tak to není tak úplně pravda. Když jsem začínala, byla jsem mezi sousedy úplný zelenáč, poctivou prací jsem se však vypracovala do čelné pozice. Na svou úroveň 35 - Zručný farmář - jsem patřičně hrdá a vím, že moji předkové by byli taky. Sousedka Dagmar, která mě do toho namočila, mi dokonce na farmě nechala vzkaz zpochybňující moji pracovní morálku a vyjádřila podezření, že sedím celé dny doma, seju a sklízím.

    Hra Farmville na sociální síti Facebook

    Tak strašné to není. Já i ostatních více než 70 milionů virtuálních farmářů navštěvujeme svoje polnosti zhruba jednou denně, protože to je tak doba, za kterou uzrají nejoblíbenější plodiny a zvířata jsou připravena k podojení, ostříhání vlny nebo sebrání vajec. Průběžně nakupujeme další vybavení, a když máme roupy, tak i ozdobné ploty, slavobrány a sezonní dekorace. Programátoři ze Zyngy, firmy, která na nás Farmville seslala, pravidelně dodávají nová a nová pokušení. Dožínkový stůl s hostinou, podzimně zbarvené javory, vánoční stromky, soby a vrata omotaná cesmínou.

    Farmáři s výtvarným cítěním podnikají s dekoracemi různé pokusy a vyvářejí složitá díla. Když například nastavíte ploty těsně za sebe v určitém úhlu, vznikne prostorový dojem mimoúrovňových teras, se kterým se dají dělat zázraky.

    Protože jsem se sama dostala ke hře tak, že jsem se vysmívala své nyní nejlepší sousedce a majitelce překrásné farmy, dávám si pozor, abych to o sobě příliš nerozhlašovala. Jenže informace se šíří. Farmville vám při každém dosaženém úspěchu navrhuje, že byste se s ním měli pochlubit přímo na Facebooku, aby vaši kamarádi věděli, jací jste kabrňáci. Přestože jsem mu to zatrhla, občas mi to ujede a v mém statusu se objeví zpráva, že mi slepice skvěle snáší nebo že jsem se stala hrdou majitelkou zahradního krbu. Díky tomu se ke mně začali hlásit další postižení. Třeba kolegyně, domácí zpravodajka, která se mi přiznala, že si s přítelem dokonce nařizovali na noc budík, aby včas sklidili a zaseli nové plodiny.

    Součástí naší závislosti je i pocit zodpovědnosti za rostliny a zvířata, hrdost na plody práce a touha vyrvat půdě co nejvíc. Skuteční zemědělci, neušklíbejte se! Je úplně jedno, že si při práci na virtuální farmě neumažeme své kancelářské nebo překladatelské ručičky ani nás nebolí záda - na pocitu pýchy z bohaté úrody to nic nemění.

    Okamžikem, ve kterém přerůstá nevinná příchylnost k hezky barevným kravičkám a stromečkům v problém, je nákup farmvillových peněz za ty skutečné. Komu se zdá, že nepostupuje ve hře dostatečně rychle, může si prostě koupit body navíc. To mě ani nikoho z mých sousedů nikdy nenapadlo. Vzalo by nám to radost z farmaření a upřímně řečeno, cítila bych se pak tak trochu jako předseda JZD.

    Farmáři všech zemí, spojte se
    Uživatelka Stefanee zveřejnila na internetu báseň o tom, jaké má letos zvláštní Vánoce. Ve volném překladu píše: “Nemám čas uklízet, nemám čas nakupovat, všechen čas trávím s myší. Sklízím a sázím, ve dne i v noci, toužím po zisku a vyšší úrovni. Moje rodina si myslí, že jsem se zbláznila, ale já jsem jenom závislá na Farmvillu.”

    Hra Farmville na sociální síti Facebook

    S těmito verši se zúčastnila básnické soutěže, kterou mezi sebou příznivci virtuálního farmaření uspořádali na stránkách www.farmvillefreak.com. A není to jediná bláznivina, jakou tam najdete. Vyhlašují farmáře týdne, sdílejí videa s nejvýhodnějšími farmářskými postupy, sdělují si drby, vyplňují ankety, nostalgicky vzpomínají na dekorace, které už nejsou na farmářském trhu k dispozici, monitorují články a televizní reportáže o své oblíbené hře.

    Kdo s Farmvillem začíná, najde tam návody, jaké plodiny sázet, aby dosáhl co nejvyššího výnosu, proč je výhodné svou figurku farmáře “uvěznit” uprostřed farmy mezi balíky sena nebo jak opentlit stodolu vánočními světýlky.

    Stejně jako se sdružují fanoušci, houfují se i odpůrci této hry. Na Facebooku najdete hned několik skupin s názvy jako Nesnáším Farmville a v nich diskuse o tom, jak “ty lidi snad nemají žádný život, že je baví taková kravina”, nebo “radši bych zíral do zdi, než hrál Farmville”.

    Prosím, jak je libo. Vy si jděte zírat do zdi, já jdu sklidit slunečnice. Pochybuji, že mě to pustí dřív, než dosáhnu nejvyšší možné úrovně. To víte, tvrdá selská palice.

  • Lead and Gold

    Posted on Leden 5th, 2010 Garfieldarap 2 comments

    Nenápadná akční hra Lead and Gold: Gangs of the Wild West vzniká v nepočetných kancelářích švédského studia Fatshark. Jistým indikátorem značného potenciálu je skutečnost, že si hry poměrně brzy po ohlášení začala všímat i velká západní média.Lead and Gold je v první a zároveň jediné řadě multiplayerovou střílečkou, která si neklade za cíl oslovit všechny. Na příběhový zážitek pro jednoho hráče zapomeňte.

    Je otázkou, zda to do finále dotáhnou aspoň botové, tedy figury ovládané umělou inteligencí. Pokud ne, nebyla by to velkáškoda. Slušné připojení k internetu už je dnes standardem, tak proč nestřílet rovnou do živých, tedy do virtuálních ovládaných živými hráči.

    Premisa hry je prostá, a jelikož se jedná o akci týmovou, je také založená na kooperaci jednotlivých týmů. Bez ní to daleko nedotáhnete, což poměrně zvyšuje nároky na kvalitu spoluhráčů, kteří mohou zábavu svými výkony jak podpořit, tak zničit.

    Lead and GoldSpolupráce je zábavnější, když se na ní podílí každý něčím jiným. A tvůrci to dobře vědí. Proto dávají na výběr ze čtyř odlišných charakterových tříd, z nichž je možné volit nejen na začátku partie, ale naštěstí i při každém respawnu, takže i za jednu hru stihnete vyzkoušet všechny. To pravé kouzlo ale spočívá v delším zaměření se na jednu třídu a vytěžení jejích schopností.

    Tak například Deputy, což je postava ve hrách dosti nevídaná, je na první pohled ničím nezajímavý týpek, který je v přestřelkách zřejmě nejslabší ze všech. Má ale jednu šikovnou schopnost, jíž může využít jen v dobře fungujícím týmu. Může označit jakéhokoliv nepřítele symbolem lebky. To je výzva pro parťáky, aby po tomto zloduchovi šli. Na označeném dostanou střelecký bonus, tudíž ho zlikvidují rychleji. Věru neobvyklá schopnost!

    Lead and GoldJe logické, že Deputy je spíše podpůrnou třídou. Stejně jako Trapper, tedy jediný ženský charakter ve hře. Jedná se o lovkyni disponující nejen silnou medvědobijkou, ale především schopností pokládat pasti.

    Aktuálně může mít položeny vždy pouze dvě, s položením třetí se deaktivuje ta první. Hodí se zejména v herních módech, kde jde o obranu určitého předmětu. Mapy jsou postaveny tak, aby se zde pasti daly šikovně využít, a pakliže je položíte třeba do úzkého hrdla vedoucího k předmětu, po němž nepřítel baží, rozhodně ho zbrzdí.

    Zbylé dvě třídy jsou spíše frontové a těžící z podpory zmíněných dvou podpůrných. Gunslinger je typický pistolník, který se ve speciálním módu dokáže se svou bouchačkou ohánět obzvlášť rychle. Blaster je potom specialista na dynamity, které může pohazovat všude možně a páchat s nimi rozsáhlejší paseku.

    Lead and GoldCoby rozcvička by neměly chybět módy jako deathmatch a jeho týmová varianta, ale to opravdu zajímavé se skrývá v módech méně provařených.

    Pravda, takový Conquest se zabíráním bodů na mapě není ničím originálním, rozhodně jde ale o hlubší zážitek, v němž se uplatní i různé strategie.

    Co jinde nenajdete je mód zvaný Greed (byť jde pochopitelně o volnou adaptaci módů již známých). Úkolem obou týmů tu je zmocnit se pytle zlata z převráceného dostavníku. Frenetické přestřelky s využíváním specifických schopností postav jsou zaručeny.

    Ještě zajímavější ale je Powder Keg, což v překladuLead and Gold znamená sud se střelným prachem. V tomto módu se hráči rozdělí na útočníky a obránce. Útočníci mají za úkol za pomoci sudu s prachem zničit dvě místa na mapě. Jednoduše na ně sud postaví a rozstřelí ho. Obránci tomu musí pochopitelně zabránit.

    Háček je ale v tom, jak sud na místo co nejefektivněji dopravit. Někdo ho totiž musí přenášet a ten někdo bude obzvlášť zranitelný. Nemůže se bránit, a pokud se někdo z nepřátel do sudu strefí, vyletí spolehlivě do vzduchu, a to i s okolím. Proto se nevyplatí chodit přímo vedle nosiče, jenže pak je zase problém s tím, jak ho uchránit.

    Přestože Lead and Gold nebude zcela plnohodnotnou hrou, nabídne slušné a stylové grafickéLead and Gold zpracování, které však má být jen doplňkem k tomu hlavnímu:  dynamické a kooperativní hratelnosti, která se podle dostupných verzí zahraničním novinářům jeví jako velmi zdařilá.

    Za šest map, které budou k dispozici v základní verzi, tři zajímavé herní módy a čtyři charakterové třídy by hráči měli zaplatit zhruba patnáct euro, tedy nějaké čtyři stovky. To vypadá na férovou nabídku. Zájem o ní bude možné projevit v prvním čtvrtletí příštího roku, a to formou downloadu ze zatím nespecifikovaných služeb na PC a také na Playstation Network a Xbox Live.

  • Football manager 2010

    Posted on Prosinec 30th, 2009 Garfieldarap 9 comments

    Již několikátý rok dostáváme možnost chopit se otěží svého oblíbeného týmu a dosáhnout s ním nejlepších výsledků.

    Série Football Manager (FM) není na PC žádným nováčkem a stabilně patří k tomu nejlepšímu, co si na téhle platformě v rámci sportů vyzkoušíme. Ani letos zklamáni nejsme. Dodejme, že aktuální ročník cílí především na nováčky.

    Vedení fotbalového klubu zahrnuje činnosti typu trénink hráčů, manipulování s taktikami či nákup posil. FMko jde v tomto směru o něco dál. Nejsme ušetřeni základních starostí o finance ani nutnosti jenat s médii. A to vše za dozoru vedení, které nás pravidelně informuje o jeho spokojenosti s naším výkonem.

    Zmíněné věci jsou jen základ a kompletní proniknutí do manažerské chemie vyžaduje řadu poctivě “odpracovaných” hodin.

    Zásadních změn mohlo být více

    Minulý ročník přinesl řadu menších změn, jež přímo ovlivňovaly hratelnost. Proto nebylo pro autory jednoduché přijít s dalšími novinkami, které uspokojí nabuzené fanoušky série. Vědomi si vybroušenosti svého klenotu výrazně nezasáhli do samotné hratelnosti a zaměřili se na širší publikum.

    Nejvýraznější a nejviditelnější změnu spatříte na první pohled. Kompletně nový skin, který nejenže vypadá jinak, ale i se s ním jinak manipuluje. Úplně zmizelo postraní navigační menu a veškeré důležité prvky najdete v horizontální rovině.

    První dojmy
    “V podstatě všechny důležité záložky byly přesunuty do horizontální roviny, což logicky znamená, že zmizelo svislé menu. Upřímně řečeno, jsem za změnu rád, byť jsem si musel chvíli zvykat…”

    Kompletní dojmy čtěte zde

    Leckdo v nové prostředí doufal, jiný byl spokojený s tím starým. Za sebe řeknu, že jsem si na nové ovládací rozhraní zvykl velmi rychle a k tomu předchozímu bych se vrátil jen po násilném nátlaku. S novým skinem přišla potřebná praktičnost a upřímně mě nenapadá důvod, proč by s ním měl být někdo nespokojen.

    Football Manager 2010 (PC)

    Základní menu rozhodující o našem vzestupu i pádu, úprava taktik, bylo obměněno. Posuvníky nahradilo názornější slovní určení, přičemž se možnosti úprav mírně zmenšily. Je to logické, maximální počet slovních voleb je méně variabilní a mnozí tak mohou mít pocit, že posuvníky dávaly větší svobodu ladění.

    V zásadě jsem byl s novým systémem spokojen a ocenil jsem jeho větší jasnost. Mám představu o tom, co by měli svěřenci předvést, a pomocí zcela jasných možností v menu se toho pokusím dosáhnout. Bláhovost mých představ je druhá věc.

    Méně zkušeným se zalíbí i nastavení strategie podle obecného schématu. Prostě si zvolíte jednu z obecných voleb (obranná, protiútoky, ofenzivní a další), podle níž se upraví pokročilejší možnosti taktik.

    Football Manager 2010 (PC)Samozřejmě vám nic nebrání upravovat rozšířené volby i dle vlastní vůle. V základu jsou sice skryté, ale jedním klikem si je zpřístupníte. U nich se už neobejdete bez posuvníků určujících například vysunutí obranné řady nebo šířku hry. Ani tím změny ohledně úprav strategie nekončí.

    V minulých ročnících jsme si s laděním taktik spojili i plánek hřiště, na němž jsme rozmístili hráče a šipkami jim vymezili, kam mají soustředit své snahy. Zatímco základ zůstal, šipky jsou minulostí. I zde se objevuje slovní určení hráčových rolí. V zásadě tak určíme cítění svěřence (útok, podpora, defenziva atd.) a upřesníme jeho post.I v této oblasti vidíme značné zjednodušení oproti dřívějšku. Nemyslím vzhledem k šipkám určujícím nabíhání, ale vůči pokročilejšímu nastavení hry každého fotbalisty.

    Football Manager 2010 (PC)Celkově se dá na nové úpravy taktik pohlížet skrze prsty. Daleko příjemnější je se změnám poddat a naučit se s nimi pracovat.

    V základu se nejedná o nic složitého (plus pro nováčky), ale pokud se rozhodnete s nastavením piplat, zjistíte, že jsou vaše možnosti stále dost široké. Kdybyste si i přesto stáli za tím, že byl starý systém lepší, nic vám nebrání si na něj přepnout (a všechny výše zmíněné novinky hodit za hlavu), protože i on ve hře  zůstal.

    Drobnější obměny neurazí

    Do segmentu taktik spadají i příkazy od postranní čáry. Lze je svěřencům udělovatběhem zápasu. Jsou to drobné pokyny typu hrát více do šířky, tlačit soupeře nebo hnát se dopředu. Úprav je poměrně hodně, ale důsledek na hru mi nijak radikální nepřišel. Konec konců, od toho tu tahle novinka není.

    Football Manager 2010 (PC)V rámci pokynů štelujete i celkové taktické schéma týmu. Dáte gól, chcete udržet vedení, tak není nic jednoduššího než v příkazech od postraní čáry změnit strategii z útočné na defenzivní.

    Další novinka patří mezi ty doporučené a je cílena na benjamínky. Pravověrní fandové by přesto neměli ztrácet pozornost, jelikož “Rady ze šatny” mohou pomoci i jim.

    Konkrétně je to globální souhrn rad vašich skautů a asistentů. Před každým zápasem jste přehledně informováni o případných slabinách soupeře, jaká taktika mu nesedí a kteří hráči jsou ti nebezpeční. Zůstává jen na vás, jestli se rozhodnete rady poslechnout. Může se klidně stát, že váš personál na nejbližšího soupeře mocužitečných věcí nevyšťourá.

    Druhý typ rad a informací má na mužstvo dlouhodobější dopad. Asistenti dávají do placu výsledky tréninků, doporučují nadějné či potenciálně prospěšné hráče anebo upozorňují, komu byste měli pochválit formu. Stejně tak sdělují své názory na to, kdo by měl co trénovat a případně kdo koho (zkušenější hráč mladšího).

    Recenze předchozího ročníku
    “Letošní Football Manager se rozhodně povedl. Přinesl výraznější změny a zároveň si zachoval vše dobré z předchozích dílů. Jestliže jste fanouškem fotbalových manažerů, tak je pro vás toto “must have” titul, který ve vaší sbírce nesmí chybět.”

    Celou recenzi čtěte zde

    Rady, na které se dá přímo reagovat, jedním klikem odmítneme nebo přijmeme, případně uděláme vše potřebné, aby se doporučení proměnilo ve skutečnost.

    Kdo by viděl v tomto systému přílišné zjednodušení, ten ho nemusí vůbec používat. Avšak bude sám proti sobě. Asistenti často sdělují informace, jichž si v onom “virtuálnu” prostě nevšimnete (nebo Football Manager 2010 (PC)ani nemáte šanci si všimnout). Zůstane na vás, zdali pomocnou ruku přijmete.

    Taky nesmím zapomenout zmínit pár slov o pokročilejších analýzách (během/po zápasu). Ty nám přehledně sdělují, odkud hráči pálili, kde přicházeli o míč a další dílčí záležitosti. Někteří si téhle novinky ani nevšimnou, jiní docení případné podněty ke změnám.

    Úpravou prošly i noviny z herního světa. Letos fungují na bázi RSS-podobnému systému, kdy si zajistíme odběr zpráv všeho, na co si jen vzpomeneme. Třeba čerstvé informace o hráčích, ligách, týmech, národech a tak dále. Zpravodajský servis je opravdu široký a není problém si upravit, v jakém rozsahu budete sledovat dění ve virtuálním světě.

    Malé novinky v hojném počtu, samotná hratelnost

    Podobně jako minule, i tentokrát je spousta změn drobných. Třeba je ani nezaznamenáte a přesto mají vliv na celkový pocit ze hry.

    Football Manager 2010 (PC)Na tomto místě bych zmínil jen úpravy v trojrozměrném zobrazení zápasu (nebojte, staré 2D opět nechybí). Sice se stále nejedená o nic ultra realistického, avšak oproti loňsku se na to kouká daleko lépe. Hráči vypadají plastičtěji a měl jsem pocit, že se i lépe hýbou.

    FM jakožto celek je stále ta skvělá hra s obrovskou databází a smyslem pro detail. Přesto možná narazíte na řadu drobných i zásadnějších chyb, které příliš nepotěší.

    Loňský neduh, příliš mnoho zranění, byl alespoň podle mých zkušeností opraven. Nebo přinejmenším upraven.

    Naopak mě nepotěšilo časté rozhodování zápasů za podivných okolností. Několikrát se mi stalo, že papírově lepší soupeř otočil zápas v závěru po dvou penaltách či precizně kopnutých standardních situacích. Jindy se zase v posledních minutách prezentovali jinak jaloví borci neuvěřitelnými střelami z dobrých dvaceti až třiceti metrů.

    Football Manager 2010 (PC)Není to pravidlo, ale občas jsem měl pocit, že silnější soupeř prostě musí vyhrát.

    Football Manager 2010 přišel s řadou změn, avšak nemohu se zbavit dojmu, že ty loňské zasahovaly do samotné hratelnosti daleko více. Nové uživatelské rozhraní je zcela zásadní vylepšení a oblíbí si ho většina.

    Ostatní novinky působí spíše doporučeným dojmem, než že by vás nutily k určité změně stylu hraní. I tak, nebo spíš právě proto, se pořád jedná o výborný fotbalový manažer.

  • The Saboteur

    Posted on Prosinec 24th, 2009 Garfieldarap 2 comments

    Seanu Devlinovi, hlavnímu hrdinovi akce The Saboteur, bychom mohli závidět. Usídlil se přímo v centru Paříže v jednom z varieté, jimiž je toto historické město proslulé. Je obklopen sličnými tanečnicemi, které se před ním neváhají převlékat a visí na něm očima. Jen si vybrat…

    Jenže Sean je všechno, jen ne spokojený. Je totiž automobilovým závodníkem, avšak na točení volantem nemá ani pomyšlení. Nedávno se přesvědčil, jak moc je závodění propojené politikou, obzvlášť když venku zuří druhá světová válka. Paříž už také není co bývala. Obsadili ji nacisté, všude rozvěsili hákové kříže, rozestavěli hlídky a dělají obyčejným lidem ze života peklo.

    Sean navíc není obyčejný. Je předurčen k tomu, aby na oplátku dělal peklo náckům z jejichThe Saboteur (PC) pařížské vakace. k tomu dobrý důvod. Nejenže mu německý jezdec Kurt Dierker vzal nefér způsobem vítězství v závodě, ke všemu ještě zabil jeho nejlepšího kamaráda. A aby toho nebylo málo, je to jeden z největších padouchů vyslaných německým velením do Paříže. Pomsta volá.

    The Saboteur je obvykle řazen do škatulky klonů či kopií městské akce Grand Theft Auto (GTA). A přiznám se, že jsem před vydáním byl k této hře skeptický, načež mé domněnky utvrdilo uzavření vývojářského studia Pandemic, jež je za něj zodpovědné. Něco takového se přece kvalitním tvůrcům před vydáním skvělé hry nedělá.

    Ať už to ale v Electronic Arts provedli z jakéhokoliv důvodu, poslední výkřik ze záhrobí Pandemic Studios je nebývale silný a zvučný. The Saboteur je povedeným titulem. Ve skutečnosti GTA tolik nekopíruje a vypůjčuje si z něj toliko free-formový koncept, na čemž není vůbec nic špatného.

    The Saboteur (PC)Svým pojetím inklinuje k příběhové intenzitě Mafie a z otřepaného tématu druhé světové války dokáže čerpat nebývale svěží i vzrušující atmosféru.

    Možná největší předností celé hry je způsob, jakým autoři dokázali zkombinovat dobře napsaný a atraktivně vyprávěný příběh se samotnou herní náplní, sestávající rovněž z dobře namíchaného mixu ježdění, střílení, plížení se a lezení po stěnách.

    Sean Devlin se v okupované Paříži rychle stane jednou z nejdůležitějších figur. Na mapě se přitom objevuje dostatek symbolů, které neznamenají nic jiného než hlavní a vedlejší úkoly, aby bylo o zábavu na nějakých patnáct až dvacet hodin postaráno.

    Začátky jsou krušné. Německý Wehrmacht má město dokonale pod palcem. Všude možně rozmístil svá hlídková stanoviště a uzavírky, zabral důležité budovy a skladiště či instaloval The Saboteur (PC)megafony, z nichž zní propagandistická hatmatilka. Němečtí vojáci se procházejí po ulicích jako by jim patřily a šikanují obyčejné lidi. Ještěže má Sean napojení nejen na francouzský odpor, ale také na anglickou tajnou službu. Cíl? Mrtvý Kurt Dierker.

    Prakticky na jakoukoliv budovu se dá vylézt a následně běhat po střechách. Pravda, místy to probíhá docela kostrbatě, ale na to se dá zvyknout. Důležitější je, že svrchu máte mnohem lepší přehled o situaci. Můžete si naplánovat postup, vniknout tak snadno do zakázaných zón, případně touto cestou uniknout pronásledovatelům, kteří vás budou často honit. Po střechách se podaří prakticky jakýkoliv úprk. Sean je jedinou postavou ve hře, která dokáže šplhat, což by se dalo považovat za jisté manko v neprospěch vyváženosti.

    Docela jsem se obával zakomponování šplhacího elementu. Působilo to na mě dojmem snahy svést se na vlně zájmu o Assasins Creed. Možná na tom něco pravdy bude, pro The Saboteur je ale důležitější, že je tato složka do hry implementována nenásilně, a co více, je dobře využitelná. 

    The Saboteur (PC)The Saboteur je správným nositelem free-formového konceptu. Najdete tu jak hlavní, tak vedlejší úkoly. Nečekejte ale zase takovou nálož jako v GTA IV ani podobnou volnost. Ústřední příběhová linka probíhá lineárně a rychle kupředu. Vedlejší mise takovou důležitost nemají, snad i proto, že se drží zažitých a po čase už ne moc zábavných mustrů typu “znič nacistické stanoviště XY” nebo “převez osobu ZX”.

    Zato hlavní úkoly jsou o poznání atraktivnější a variabilnější. Dokonce bych řekl, že jsou jedním z hlavních lákadel hry, a proto vám je nebudu prozrazovat. Vězte však, že jsou opravdu dobře propojeny s příběhem, podobně jako v již zmiňované Mafii.

    Zpočátku je celá Paříž zahalena do temných černobílých kontur, což nebývale zdůrazňuje atmosféru, na druhou stranu může na někoho po čase působit poněkud fádně.The Saboteur (PC) Je to každopádně zajímavý nápad: postupně osvobozovaná teritoria se temných kontur zbavují a halí se opět do sytých barev. Na některých místech pak uvidíte kontrastní přechod z černobílé do barevné. To samo o sobě motivuje město zabarvovat.

    Nutno říct, že se autorům Paříž docela povedla. Narazíte tu na známá místa a celkový styl vyzařuje nenucenou historičnost. Kromě tří městských zón se podíváte i na předměstí a venkov, kam ale pojedete přeci jen delší dobu, než jaká by slušela udržení úrovně adrenalinu na nejvyšších hodnotách.

    Pakliže se vám zrovna nechce plnit mise, nemusíte. Můžete se jen tak potulovat po Paříži a likvidovat nepřátelská stanoviště. Za to získáváte prostředky, jež pak lze použít na černém trhu, který nabízí zbraně, výbušniny či nová auta.

    The Saboteur (PC)The Saboteur hráče odměňuje i za obzvlášť dobré výkony. Podaří se vám zabít deset nepřátel granáty? Pak se Sean automaticky zlepší v některé z vlastností. Třeba bude od té chvíle rychleji klást výbušniny.

    Kdyby se jednotlivé elementy The Saboteur rozdělily a složily trochu jinak, hra by zdaleka nebyla tak dobrá, ba naopak, byla by nejspíš velmi špatná. Jenže Pandemic Studios se podařilo různorodé prvky namixovat tak skvěle, že vás budou bavit od začátku do konce, byť nejsou propracované do hloubky.

    Užijete si zábavné a hodně rychlé ježdění autem po pařížských bulvárech, užijete si záživných přestřelek se zautomatizovaným krycím systémem, užijete si plížení a převlékání do nacistickýchThe Saboteur (PC) uniforem, užijete si lezení po budovách a pobíhání po jejich střechách a v neposlední řadě si vychutnáte popcornový a místy velmi silný příběh.

    U The Saboteur se budete prostě bavit a neměli byste moc dumat, proč tomu tak vlastně je. Berte to jak fakt vyplývající z dobře namíchaných herních prvků, na nichž by se jednotlivě dala najít řada skvrnek, ale dohromady tvořících výbornou hru.