o garfieldovy a rapu
RSS icon Email icon Home icon
  • Garfield a masky

    Posted on Listopad 28th, 2009 Garfieldarap No comments

    po ránu

    patník

    miska

    pytlík

    smajlík

    odie

     
  • Mobb Deep

    Posted on Listopad 28th, 2009 Garfieldarap 1 comment

    Official Queensbridge Murderers „Mobb Deep“ jsou na scéně již od roku 1992, kdy vydávali své první tracky. Styl, do něhož se dají zařadit, se nazývá hardcore rap. Dali se dohromady na střední škole a své první pecky měli v šuplíku již od svých 17tilet. Havoc a Prodigy v roce 1993 debutovali albem Juvenile Hell, jehož produkci obstaral DJ Premiere. Jejich styl, který okamžitě oslovil mnoho fanoušků, je jistě jedním, který se nikomu jen tak nezdaří napodobit.
     
    V roce 1995 vydali své nejúspěšnější album The Infamous, ze kterého pochází jejich komerčně nejúspěšnější track Shook Ones Part II., který se například objevil jako beat při battlu ve filmu 8 Mile.

    The Infamous se poté stalo na východním pobřeží klasikou a zařadilo se mezi nejuznávanější alba mezi roky 1990 až 2000. V tomto žebříčku bylo na srovnatelném postu jako Enter the Wu-Tang od Wu-Tang Clan.

    Rok 1996 byl pro Mobb Deep zlomovým, neboť v listopadu jim vyšlo LP Hell on Earth, které bylo spíše průměrné. Zdánlivý zánik tohoto famózního seskupení byl vyvrácen po několikaleté pauze až v roce 1999. Album, které vyšlo pod názvem Murda Muzik, jim opět na několik měsíců nasadilo „korunky králů undergroundu“. V roce 1999 byli ke slyšení i jako sólo umělci na různých kompilacích a mixtapech.

    Jejich zatím posledním počinem je výběr skladeb Life of the Infamous: The Best of Mobb Deep, který vyšel v roce 2006.

    Pracovali s hvězdami jako Nas, Dj Muggs (Cypress Hill), Method Man, Rakim, Pete Rock, Camron či M.O.P a pro zajímavost se svým koncertem navštívili v roce 2006 i Prahu. Jejich kořeny sahají do dekády let 90ých do ghetta Queensbridge ve městě New York. V červnu 2005 se upsali labelu G-Unit Records a nyní spolu tvoří jedno z nejúspěšnějších hiphopových impérií na světě.

    rap
  • Need for Speed:Nitro

    Posted on Listopad 28th, 2009 Garfieldarap 2 comments

    Need for Speed NitroTak a je to tady. Need for Speed letos konečně přiburácely na Nintendo Wii a přinášejí s sebou opravdu nenáročnou zábavu. Ostatně jsme na tohle od této závodní série zvyklí, a i když na oblíbené platformě předvádí i pár novinek, nemusíte se vůbec obávat ani trochy realističnosti.

    Novinek si všimnete na první pohled. Tou hlavní je výtvarný styl přinášející namísto přeleštěných aut osobitý kreslený styl a bohužel tím i jasně naznačuje, že hra je určena především mladšímu publiku, tedy pokud zrovna nemáte rádi vyblité barvy a karikaturně sprejerský styl.

    Peníze si vyděláváte nejen za umístění v závodě, ale i za to, jak je odjezdíte.

    Nejprve si něco řekněme o herní náplni. Ta je ponejvíce podobná prvnímu dílu Need for Speed Underground. To znamená, že jsou přítomny jak klasické závody na kola nebo eliminační závody, tak i pořádné smykování a drag, tedy závody na krátké, víceméně přímé dráze. Nostalgičtí hráči si pak jistě Need for Speed Nitrozavzpomínají na staré dobré Porsche Unleashed při závodě na čas mezi kužely a nesmíme zapomenout ani na závod, ve kterém jde o to, vymáčknout z auta maximální možnou rychlost.

    Šest typů závodů sice nezklame, ale rozhodně by nás potěšila širší nabídka. Také je škoda, že tvůrci nepřišli s něčím novým, vždyť herní styl by určitě dovoloval popustit mnohem více uzdu fantazii, než jen vzít osvědčené modely z předchozích dílů a nasekat je vedle sebe.

    Need for Speed NitroOstatně se to brzy projevilo v kariérním módu, který díky nepříliš vysoké obtížnosti zvládnete projet během jednoho až dvou odpolední. Na druhou stranu se alespoň nezačnete brzy nudit. Často se totiž mění herní prostředí. Pár závodů si projedete v Rio De Janeiru, Madridu, egyptské Káhiře, Dubaji a nebo v Singapuru. Ze začátku si ale města vybírat nemůžete. Musíte totiž nejprve splnit požadavky k jejich odemčení.

    Pokud je něco na Nitru zpracováno na výbornou, je to systém motivace. K odemčení dalších závodů musíte nejprve splnit ty předchozí na určitý počet hvězdiček a až jich nasbíráte dostatek, můžete dál. Dále za závody dostáváte peníze, za něž můžete kupovat nová a lepší auta, která oplývají oficiálními licencemi.

    No a peníze si vyděláváte nejen za umístění v závodě, ale i za to, jak je odjezdíte. Kvůli většímu zisku se tak vyplatí hodně riskovat, dělat smyky, snažit se jezdit první, nebourat a hodně využívat nitra. Je třeba zmínit, že na nás to rozhodně fungovalo a vidina lepších aut byla mnohem větší motivací než dohrání Need for Speed Nitrosamotného kariérního módu.

    Ve hře se nacházejí tři schémata ovládání a každý si z této nabídky určitě vybere.

    Naopak hlavní taháky hry, tedy vysoká rychlost a hodně velká zásoba nitra příliš hluboký dojem nezanechaly. Nejenom, že obrovské zvýšení rychlosti nepodtrhuje žádný výraznější efekt, ale hlavně nepřináší nic, co bychom už tisíckrát neviděli. A kvůli absenci povedenějších efektů to není úplně ono. Invence se tak bohužel nekoná ani přesto, že bychom od hry, která nitro přímo v názvu, něco zajímavého v tomto ohledu čekali.

    K používání nitra vás budou nutit protivníci, kteří sice moc inteligence nepobrali, za to ale mají zvláštní dar, známý například z Need for Speed Undergroud, kdy vedete div ne o půl kola a těsně před koncem jsou vám všichni v patách. Proto je určitě dobré si při takovémto vývoji nechat nabít i druhé, přídavné nitro, které vaše auto promění v regulérní raketu. A to dokonce i tehdy, když jedete ve staré Need for Speed Nitro„hippie“ dodávce od Volkswagenu.

    Dobrým tahem bylo zakomponování policie, jejíž účinnost je sice relativně nulová a většinou vás policejní auto prostě jenom nahání, ale situace, které dokážou automobily strážců silnic způsobit na trati, někdy stojí za to. Takové vyřazení většiny závodníků ze hry, při neobratném policejním manévru, kdy na místo vás nabere soupeře, vždy potěší.

    K tomu se váže i poškození auta, což je někdy hlavní příčina toho, že si musíte závod zopakovat. Když to totiž s nešetrnou jízdou přeženete, přestane nejprve fungovat nitro a nakonec přestane fungovat i celé auto. Naštěstí je možné si cestou nasbírat bonusy rychlé opravy.

    Ve hře se nacházejí tři schémata ovládání a každý si z této nabídky určitě vybere. Nám nejvíce vyhovovalo ovládání, kdy wiimotem zrychlujete, brzdíte a ovládáte nitro mávnutím a páčkou na nunchucku zase určujete směr jízdy. Můžete však využít i ovládání samotným wiimotem, kdy prostě jen ukazujete kam Need for Speed Nitromá auto jet, a nebo využijete klasický gamepad. Ovládání je každopádně naprosto bezproblémové, stejně jako celkově kvalitní a svižná hratelnost.

    O grafice již řeč byla. Upřímně, dojem na nás zrovna neudělala a hře tento kreslený styl rozhodně nijak extra nesluší. Nehledě na to, že přesně podle toho, jak hra vypadá, se i chová, a tedy všechny herní prvky jsou lehce křečovité a hodně neuvěřitelné. Takové smykování působí opravdu komicky.

    Co je malé to je hezké?
    Need for Speed: Nitro na Wii má ještě menšího bratříčka. Hodně okleštěná verze totiž míří na Nintendo DS, kde ovšem nabídne pouze tradiční ovládání a stylus využijete maximálně při úpravách vašeho auta. Tato verze má být také ještě arkádovitější a ani zde nebude chybět oblíbená policie.

    Need for Speed NitroNečekejte ani špetku závanu kvalitního jízdního modelu. Hratelnosti to ale vzhledem ke stylu hry paradoxně spíše pomáhá. Naopak možnost přebarvovat okolí tratě barvami vašeho auta, pokud zrovna vedete závod, se jeví jako naprosto pitomá. Ve hře více hráčů to možná nějakou motivaci vyvolá, ale jinak to vypadá opravdu úděsně.

    Bude zajímavé do budoucna sledovat vývoj série Need for Speed na Wii. Jít ve šlépějích Nitra by sice nemusel být úplně špatný nápad, ale s nedostatkem obsahu, který hra předvádí, už bychom zřejmě tak shovívaví nebyli.

    Tentokrát lehce přimhouříme oči s tím, že pro mladé hráče a lidi co si chtějí na pár minut denně lehce zablbnout to zase tak špatná varianta není. Ovšem těm, co chtějí opravdovou závodní hru, se ale Need for Speed Nitro rozhodně doporučit nedá. A to ani přesto, že se je možné hrát na jedné konzoli až se čtyřmi dalšími hráči.

  • Garfield,Jon a zvon na obličeji

    Posted on Listopad 25th, 2009 Garfieldarap No comments

    1

    2

    3

    4

    5

    6

  • Spider Loc

    Posted on Listopad 25th, 2009 Garfieldarap 1 comment

    Narozen:14.2. 1979

    Nejprve, když byl ještě v gangu Crips, se jmenoval Baby Spider, avšak poté začal vystupovat pod pseudonymem Spider Loc.

    Jeho první angažmá bylo u labelu Death Row, ze kterého následovně odešel, a poté se v září roku 2004 seznámil s Youngem Buckem, který ho po přehrání jeho acapell, nechal účinkovat ve svém videu Shorty Wanna Ride.

    Nakonec se po 50 Centově anotaci přidal k labelu G-Unit Records, jenž mu poskytl možnost nahrát svoje debutové album, a tak nyní, ačkoliv reprezentuje Westside, působí jako zástupce G-Unit.

    rap
  • Farcry 2

    Posted on Listopad 25th, 2009 Garfieldarap No comments

    Far Cry 2 je rozhodně hra hodná pozornosti každého správného milovníka her a když konečně nadešel čas a tento dlouho očekávaný titul spatřil světlo světa, padl na něj ostříží zrak hned dvou našich recenzentů. Jak si David Sillmen (bílý text) a Petr Kárník (světle modrý text) společně notovali, čtete níže.

    (David Sillmen) Na bedrech vydavatelské společnosti Ubisoft ležel pořádně těžkýFar Cry 2 (PC)úkol. Sice si zachovala licenci na, nečekaným hitem rozjetou, sérii Far Cry, ovšem utekli jí vývojáři z CryTeku, kteří se navíc vrhli na tvorbu duchovního pokračování s provokativním názvemCrysis.

    Když se situace takto ustálila, Ubisoftu již mnoho lidí nevěřilo, že by dokázal vytvořit skutečně kvalitního následovníka a navíc konkurovat hitu, do kterého lil miliony dolarů moloch Electronic Arts. Jenže Francouzi to vzali z úplně opačného konce, vše překopali, a tak druhý Far Cry s tím prvním skutečně nemá společného víc než jen název. A taky skvělou hratelnost.

    Již první kroky v africké savaně jsou parádně inscenované. Jedete džípem v trávě sahající do výšky kolen, vidíte překrásnou přírodu, v níž se prohánějí divoká zvířata a nepříjemně vyhlížející hlídky milic. V tom, že tady něco není tak úplně v pořádku, vás přesvědčí také pozorovací věže, které vypadají rozhodně lépe než rozmlácené Far Cry 2 (PC)silnice.

    Prostředí černé Afriky je zřejmě největší devizou Far Cry 2. A romantičtější povahy se dynamického střídání dne a noci, západů slunce a procházek člověkem nedotčenou přírodou jen tak nenabaží.

    Jistě, volnost je i v tomto případě pojem relativní. Můžete se sice svobodně pohybovat na pětapadesáti kilometrech čtverečních, ale stane se, že narazíte na hranice, konkrétně poušť či skály. Přes ně cesta nevede, což se dá pochopit.

    O něco horší už to je s velmi frekventovanými hlídkami, které volnost pochopitelně také omezují. Zpočátku vás potyčky s nimi jistě budou bavit, protože akce je ve Far Cry 2 vyřešena dobře a zábavně, ovšem po nějakých deseti hodinách hry to přece jen začne otravovat a především zdržovat.

    Co hůře. Hlídky se respawnují. Když jsem tak v rámci jednoho úkolu vyčistil skladiště a za deset minut tam jel kvůli něčemu znovu, jaké bylo mé překvapení, že se tu nepřátelé promenádovali ve stejné hojnosti jako předtím. Samozřejmě, bylo byFar Cry 2 (PC)nesmyslné nechávat lokace prázdné, na druhou stranu by tu měla fungovat určitá realistická perioda, než se opět zaplní. Třeba hodina.

    Takhle to skoro vypadá, že se otočíte k odchodu a za pár okamžiků sem z nebe spadnou noví vojáci.

    (Petr Kárník) Nedá mi to, abych si i já na výše zmíněné neduhy nezanadával. Souboje s všudy četnými hlídkami považuji na jeden z nejhorších záporů hry. Ano, prvních několik potyček je zábava, ale už po cca hodině hraní to vyloženě štve. Jsou přítomné prakticky na téměř každé křižovatce či u většiny mostů a při opakovaném průjezdu jsou zde zase.

    Sice lze většina těchto míst jakoby prozkoumat a od té doby byste na nich měli mít pokoj, ale i tak jich je obrovské množství a ne každého se lze takto zbavit. Ve chvíli, kdy jsem dostal Far Cry 2 (PC)nějaký úkol a při pohledu na mapu zjistil, že budu muset jet na její druhý konec, okamžitě mě napadlo, kolik asi hlídek cestou potkám a úplně mě to znechutilo.

    Kdyby plnili svou funkci jen jako hlídky a zaútočili na vás pouze pokud byste si je nějak znepřátelili, to bych bral, ale takhle na vás útočí prakticky každý, ještě než k němu vůbec dojedete a zjistíte, kdo to vůbec je.

    Všichni vám jdou po krku, ani nevíte proč, všechny prostě zabíjíte, rovněž nevíte proč, jen víte, že pokud to neuděláte, oni ano. Tento přístup mě velmi zklamal a projevil se negativně jak na hratelnosti, tak přirozeně na mém závěrečném hodnocení.

    S touto nedořešeností se pojí také vztah jednotek k vám. Obvykle pracujete v žoldu jednoho ze dvou klanů, kteří vám zadávají úkoly. Jenže status všech vojáků je proti vám pokaždé nepřátelský, a to i těch z frakce, pro níž zrovna pracujete. Možná je to dáno tím, že ani k jedné z warlordistických skupin si nevytvoříte kdovíjaký vztah aFar Cry 2 (PC)obvykle budete práci mezi nimi střídat.

    Mimo jiné i proto, že to po vás hra bude prostě chtít. Tady vidíme nevyužitý potenciál, který mohl ústit ve větší realističnost a variabilitu hry.

    Ve Far Cry 2 samozřejmě nechybí hlavní příběhová linka, která evokuje tradiční problémy zaostalých afrických zemí.

    Válčí tu mezi sebou mocipáni, kterým nejde prakticky o nic jiného než peníze a za tímto účelem si jako rukojmí berou nebohé lidi, jež dřou bídu s nouzí. Brzy zjistíte, že za tímto konkrétním soupeřením dvou frakcí vězí jediná osoba. Šakal – naprosto amorální bytost, která těží ze státního rozvratu. Nepřekvapí, že i vy s ní máte nevyřízené účty, a tak je o hlavní cíl postaráno.

    Jenže hráč není žádným ctnostným hrdinou, jako spíše žoldákem. Jedním z dvanácti. Je jedno, jaký z osudů si vyberete, jde spíše o to, aby vám daná postava Far Cry 2 (PC)byla aspoň trochu sympatická.

    Průběh hry však vaše volba nijak neovlivní a později prakticky zapomenete za koho hrajete, jelikož se ústřední charakter do spíše průměrného, i když místy poutavého děje, nezapojí jinak než jako činitel plnící to, co se od něj očekává.

    Míse lemující hlavní příběh nejsou vůbec špatné a dobře pobaví. Ovšem je jich celkem málo a hra ani nejde projít stylem, že byste plnili pouze je. Chtě nechtě si budete muset přibrat kupu těch vedlejších, i když samozřejmě ne všechny.

    A tady už variabilita dostává povážlivě za vyučenou. V podstatě probíhají jen podle několika známých mustrů, z Far Cry 2 (PC)nichž tím nejzajímavějším, ale také hojně opakovaným je vyhazování konvojů do vzduchu. Škoda, že to je věc jednoduchá, už jen proto, že konvoje jezdí v podstatě dokola.

    Jinak jde už jen o zabíjení určených osob, ničení skladů či továren nebo přenášení dokumentů a věcí z místa A na místo B. Popravdě – čekali jsme trochu více.

    Zbylých jedenáct postav, které si na počátku nevyberete, se do hry dostane stejně. A sice pod patronátem umělé inteligence. Časem se s nimi můžete skamarádit, s něčím jim pomoct a na revanš očekávat výpomoc také od nich, když to budete potřebovat. Zachrání vás třeba ze zranění, Far Cry 2 (PC)která by byla jinak smrtelná. Možnost libovolného ukládání pozic však tuto vlastnost hry degraduje jen na pozici milé featury.

    Velkou devizou Far Cry 2 jsou jednoznačně přestřelky. Interface je redukován na minimum, minimapa jako u Crysis chybí. Zkrátka a dobře, tady se musíte spolehnout sami na sebe.

    Otevřená struktura hry vám přitom dává volnost i při řešen rozličných situací. Sami se rozhodnete, zda budete potichu, zvolíte rambo postup nebo si cíl útoku a jeho ochránce dopředu nahlodáte. Případně na ně můžete použít skutečně těžký kalibr v podobě dalekonosného odstřelování. Samotná akce pak patří k tomu nejlepšímu v žánru. A napomáhají tomu příjemné vychytávky, jako je opotřebení zbraní či realistické šíření ohně, který při přestřelkách leckdy vzplane.

    Bohužel umělá inteligence místy kvalitně hapruje. Na první pohled sice vypadá Far Cry 2 (PC)chytře, je agresivní a snaží se hráči dostat na kobylku, ovšem po čase chtě nechtě uvidíte její slabiny. Stává se, že parťák nepřítele, do kterého zrovna střílíte, nic nedělá, přestože stojí dva kroky od něj. Pokud útočíte na hlídky, jejich nejčastější chování je to, že sednou do nejbližšího auta a prostě se za vámi rozjedou a je jim jedno, jestli mají obsazenou střílnu či nikoliv.

    Často se vás také snaží vytlačit ze silnice, ovšem jejich pokusy většinou končí v příštím stromu nebo příkopu hned vedle. Navíc téměř vždy vědí s milimetrovou přesností, odkud přesně střílíte. Koupil jsem si kvalitní odstřelovačku, stoupl si na vzdálený kopec a kochal se myšlenkou na tiché zlikvidování protivníků v dálce.

    Bohužel po první ráně na mě okamžitě začal střílet Far Cry 2 (PC)nepřátelský sniper kdesi schovaný a zbytek osazenstva se rozběhl přesně mým směrem. Všichni nepřátelé navíc vydrží snad až příliš, což hře příliš neprospívá a opět jí to ubírá něco z realističnosti.

    Ruku v ruce s akcí jdou zbraně a že jich je! S sebou můžete kromě mačety tahat celkem tři a to pistoli (či lehký samopal jako UZI), středně těžkou zbraň (samopal, brokovnice, odstřelovačka) a konečně jeden kousek z těžšího kalibru (raketomet, plamenomet, …).

    Zbraně se dají sebrat po padlích nepřátelích, což ale doporučujeme jen ve stavu nouze, protože jsou často nekvalitní a hodně opotřebované (což se skvěle projevuje na jejich vizáži, takže jestli s sebou taháte nějaký rezavý klumpr, nedivte se, že se vám každých několik střel zasekne). Mnohem lepší je nakoupit je od specializovaných obchodníků, kteří vám je prodají vždy ve stoprocentním stavu a navíc v neomezeném množství.

    Ihned vedle každého obchodníka je totiž vždy sklad, sloužící jako místnost všeho, co jste u některého z Far Cry 2 (PC)nich kdy nakoupili. Pokud si tedy koupíte těžký kulomet M249 SAW a někde v boji vám dojdou náboje a vezmete si do ruky něco jiného, můžete kdykoliv zajet do skladu a vzít si nový, či si jen načerpat munici.

    Obchodníci ale nemají v nabídce všechno hned od začátku, takže aby vám prodali nějaký vypečenější kousek, budete pro ně muset udělat nějakou tu službičku.

    Bohužel jak už poznamenal David výše, tyto questy se neustále opakují a navíc jsou dost nereálné. Ihned po přijetí úkolu o zastavení jisté dodávky zbraní, se někde na mapě objeví náklaďák (navíc prázdný, mohli do něj dát třeba jen několik krabic, aby to alespoň vypadalo, že něco veze), který bude v doprovodu cca dvou džípů kroužit neustále dokola po jedné trase a čekat, až ho prostě sejmete. Poprvé zábava, po desáté už nikoliv.

    Hlavní chlouba celého Far Cry 2 tkví ve dvou věcech – volnosti a vizuálním zpracování okolního světa. Oboje se povedlo na výbornou a dává zapomenou na výše zmíněné neduhy. Můžete jít skutečně kam je libo, potloukat se herním světem a brát vedlejší úkoly či se prostě jen kochat přírodou. A že toho je ke kochání hodně.

    Nevím, jak lépe popsat grafickou stránku hry, než prostým konstatování – úžasná. Srovnání s Crysis je možná nasnadě, zvláště když Crysis mají na svědomí autoři původního Far Cry (který ve své době rovněž exceloval) a navíc je považován za graficky nejpokročilejší hru současnosti, ale tyto hry srovnávat nechci. V něčem má navrch jeden titul, v něčem zase druhý, důležité je, že pokud vlastníte alespoň trochu slušnější grafickou kartu, budete doslova hltat každý keříček a potůček.

    Některé scenérie jsou vskutku kouzelné a nebýt těch neustálých otravných hlídek, kochal bych se častěji. Do toho musím započítat kromě skvěle zpracovaného střídání dne a Far Cry 2 (PC)noci také hrátky s ohněm, o kterých toho bylo sice již napsáno moc a moc nebo propracovanou fyziku, umožňující ustřelovat jednotlivé větve na stromech. Zde je to tedy na výbornou.

    Od Far Cry 2 jsme očekávali velké věci a dopředu ho stavěli do role adepta na akční hru roku. Také pro autory to byla velká výzva, a přes určité výtky, se jim z většiny podařila naplnit.

    Ovšem ne zcela, a tak Far Cry 2 není tak skvělá hra, jak už to u takto rozsáhlých projektů bývá zvykem. Zkrátka je třeba přijmout určité kompromisy, které vyvažují krásné a rozlehlé prostředí, ve kterém je radost se pohybovat.

    Pokud si odmyslíte repetetivnost misí, otravné respawny nepřátel a pár dalších drobností, vyjde vám akční extratřída. Výtky sice stahují mé hodnocení směrem dolů a holt to není ona očekávaná devadesátka nebo dokonce stovka, to ale určitě neznamená, že to není výborná hra, která si zaslouží nemalou pozornost každého fanouška akcí. Už jen proto, že za své peníze dostane nejen kolem čtyřiceti hodin singleplayeru, ale i zábavné multiplayerové módy a editor, ve kterém jistě brzy začnou vznikat četné mody. Za sebe dávám 85%.

    Pro mě je Far Cry 2 ve výsledku zklamáním. Není to rozhodně žádný propadák, vyniká opravdu parádní realistickou grafikou, skvělým designem prostředí a mnoha dalšími přednostmi, ale hratelnost krutě sráží opravdu trapné questy, neustálé boje s hlídkami a jejich častý respawn. Moje hodnocení je tedy pouze 75%.

  • Garfield a psí žrádlo

    Posted on Listopad 21st, 2009 Garfieldarap No comments
    žrádlo
    příliš pozdě
    3
    konec dne
    miska
    zmrzka
  • Busta Rhymes

    Posted on Listopad 21st, 2009 Garfieldarap No comments

    Trevor Tahiem Smith, Jr. (*20. května, 1972, Brooklyn, New York), známější jako Busta Rhymes je americký raper ,herec a člen hudební skupiny Flipmode Squad. Jeho hudební kariéra začala v roce 1990 se skupinou Leaders Of The New School, se kterou vydal alba A Future Without A Past a T.I.M.E.. V roce 1996 se vrhnul na sólovou dráhu albem The Coming. Jeho poslední album The Big Bang vyšlo v roce 2006 u labelu Aftermath. Hrál také v několika filmech, naposledy v thrilleru Full Clip.

    rap
  • WarCraft 3:The Frozen Throne

    Posted on Listopad 21st, 2009 Garfieldarap No comments

    Jak už padla zmínka v druhém názoru u recenze TFT, objektivně multiplayer zhodnotit nelze (pokud tedy není úplně odbytý). Jak asi tušíte, on v případě WarCraftu III (dále jen W3) rozhodně odbytý není a už vůbec ne u datadisku The Frozen Throne (dále jen TFT). Rozeberme si trochu novinky v ovládání, které lze nyní označit za téměř dokonalé, poněvadž tolik komfortních usnadnění a vychytávek ještě žádná hra nepřinesla. Když jsem poprvé četl změny od W3 k TFT při vyjití bety, úplně jsem ztratil řeč. Jedna skvělá změna za druhou, každá užitečná, zajímavá atd. Abych pořád nemluvil „abstraktně“ - nějaký konkrétní příklad: Ve W3 se stalo běžnou praxí, oproti ostatním hrám, dávat rallypointy z výrobních budov na jednotku místo na místo a k tomu grupovat budovy podobně jako jednotky. Takže jste si grupli budovy, klikli pravým tlačítkem na hrdinu a jednotky pak běžely rovnou za hrdinou, nicméně často jste si jich nevšimli a ony jen tak koukaly a pobíhaly za hrdinou. Blizzard přišel hned s několika skvělými funkcemi - rallypointy můžete dávat i poklepáním pravým tlačítkem myši na ikonu hrdiny, různé budovy můžete dávat do podskupin a jednotky „dědí“ příkazy cíle, který mají následovat. Neumíte si Warcraft III: The Frozen Thronepředstavit tu praktickou hodnotu ve hře. Na druhou stranu, přiznávám, že i mně už trochu leze krkem, že se Blizzard není schopen přizpůsobit ve dvou věcech - ovládání více jednotek než dvanáct a nastavení chování. Naštěstí to není taková tragédie - účelem W3 i TFT bylo zaměření na malé skupiny jednotek a mikro. A částečně vám chování suplují různé příkazy jako takové, třeba “hold position” aby se vám jednotky nerozbíhaly, “attack” na místo kam nevidíte pro agresivní chování atd. Pořád ale ostatní hry v ovládání nedosahují TFT ani k malíčku u nohy.

    Dost už ovládání, pojďme se podívat na obohacení herního konceptu jako takového. Opět se vrátím ke svému druhému názoru. Tam, kde je přes RPG prvky Single player stále normální RTS, je multiplayer opravdu malou revolucí. Spousta nových předmětů, možnost stavět si vlastní obchod, ale hlavně možnost najmout si neutrální hrdiny, kterých je pět, tomu říkám RPS. Hrdinové mají samozřejmě různé funkce - například Beastmaster má jen vyvolávací kouzla, Naga Sea Witch je excelentní v útocích na dálku, podobně i Dark Ranger, která je i dobrá manipulátorka, Pit Lord je prostě drtič a Pandaren Brewmaster zase bavič… :) Ano, je zvláštní, ale má přeci jen zajímavé schopnosti - hlavně jeho Ultimate, kdy se může roztrojit na tři (!) pandy stojí Warcraft III: The Frozen Throneza to. Dále díky snížení většiny cen je hra ze začátku o něco rychlejší, což je skvělé! Najímání hrdinů probíhá stejně jako ve vašem standardním oltáři, ale jsou k dispozici hned bez čekání. I první hrdina z řad neutrálních je zdarma.

    Nové jednotky a hrdinové svých ras ji pěkně doplňují a určitě si najdou svoje použití. Snad jen obligátně zrovna moje oblíbená rasa (Night Elf) je nedořešená. Ale o tom raději na nějakých fórech nejen na battle.netu. Ovšem minimálně Mountain Giant je velkým přínosem. Má obrovskou výdrž a navíc na sebe může přilákat útok ostatních svým výsměchem (taunt). Když vám řeknu, že lze tento efekt zrušit pouhým opakovaným zaúkolováním jednotek, bude vám to připadat slabé? Ale ouha, když máte tyto obry tři nebo čtyři, nepřátelská armáda bude pobíhat od jednoho k dalšímu, navzájem si překážet a nebude působit tak velké škody. A zatímco se vysmívá čtvrtý, první má kouzlo opět dobité a jede se znovu… Na druhou stranu dát dohromady čtyři stojí spoustu času i peněz. I tak jsou ale vítaným zpestřením. Orkům konečně záplatovali největší díry v podobě slabého anti-airu a léčení. To zajišťuje Shadow Hunter a balzámy v jejich obchodu. Nepřátelské letectvo může rozprášit sebevražedný Warcraft III: The Frozen Thronevýbuch nového Troll Batridera. Lidé žádnou výraznější chybu neměli, ale nové jednotky i hrdinu můžou využít na maximum, zejména třeba ničivý Flame Strike hrdiny Blood mage. Nemrtví mají také konečně pořádné mobilní léčení (už zbývají jen ti elfové…:-/) a to kouzlo jednotky Obsidian Statue, které léčí každých pár vteřin všechny okolo. Ta se navíc může přeměnit ve speciálního Destroyera, což je letecká jednotka, která manu ztrácí a doplňuje ji jen kradením ostatních (kouzlem podobným Mana Burn). Crypt Lord je klasický melee hrdina.

    A jak se to hraje? Skvěle! Ovšem pokud vám vadí, podobně jako mému kolegovi minulý rok, že vás nepřítel nenechá si prohlížet vaše ňuch-ňuch dělníky jak hodinu staví vaši detailní základnu, tak vás zklamu. Tento “neduh”, totiž že musíte hrát a ne koukat, Blizzardi neodstranili. Naopak, hra je totiž ještě rychlejší, protože snad všechny budovy, jednotky apod. byly zlevněny. Hra je teď celkově agresivnější a díky zdražení upgradu hlavních budov (jediná výjimka) nedochází k zakopání se v základně a zběsilému techu, většina akce se může odehrát bez potřeby těch nejpokročilejších technologií. Na battle.netu jako takovém mne velmi potěšilo, že nemusíte vždy do kola nastavovat vaše preference u možnosti Play game, protože se vám uloží poslední nastavení a pak stačí kliknout na Quick match. Uff, zkrátka se ale jedná o úžasný datadisk pro jednu z nejlepších RTS (což hry od Blizzardu většinou bývají, všimli jste si?).

  • Garfield a ptáček

    Posted on Listopad 15th, 2009 Garfieldarap No comments

    chleba

    důvěra

    tlama

    strýc

    budka

    pt

    papou